V jednom ze svých nedávných rozhodnutí – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 281/2019, se NS vyjádřil k situaci, kdy se u sekundárních obětí v důsledku škodní události primárně poškozeného rozvinulo onemocnění – v tomto případě „bylo zjištěno, že duševní útrapy obou žalobkyň se projevily i na jejich zdravotním stavu. Obě se od úmrtí L. K. léčí na psychiatrii pro depresivní reakci na závažný stres, která se projevuje u obou plačtivostí, nespavostí, smutkem, emoční labilitou, pocity úzkosti a beznaděje. K lékaři pravidelně docházejí jednou za dva až tři měsíce, užívají psychofarmaka, avšak podle lékařských zpráv za období dvou let od tragické události se jejich zdravotní stav nelepší [u žalobkyně b) došlo v souvislosti s tím i k dekonpenzaci cukrovky, jíž trpěla i před úmrtím manžela] „. Jednoduše řečeno se již nejedná pouze o duševní útrapy ve smyslu ustanovení § 2959 OZ, ale o ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 OZ. NS se tomuto pojetí (jinak běžnému v komentářové literatuře – viz Bezouška nebo Doležal, Melzer) ale brání a tvrdí:
„Rozvoj duševního onemocnění u žalobkyň je tedy následkem, který je třeba ve výši náhrady nemajetkové újmy zohlednit tak, aby i újma na zdraví takto vzniklá byla odčiněna a jejich utrpení vyváženo. Nikoliv ovšem tak, že by se nároky náležející jinak přímé oběti podle § 2958 o. z. (náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy) automaticky a v plném jejich rozsahu přičítaly k náhradě při usmrcení osoby blízké, nýbrž tak, že v rámci shora popsaných kritérií a pravidel se přiměřeně zvýší náhrada podle § 2959 o. z.“
V zásadě tak tedy NS pokračuje v linii rozhodnutí, které popírají příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem nemajetkové újmy podle § 2958 OZ u jiné osoby než primárně poškozené. Toto rozhodování je ovšem předmětem trvalé kritiky a jsem přesvědčen, že řešení, které nabízí komentované rozhodnutí je špatné a nesystémové. V situaci, kdy se u sekundárně poškozených rozvine újma na zdraví a jedná se o předvídatelný (adekvátní) následek jednání škůdce, není důvodu příčinnou souvislost popírat a postupovat velmi krkolomně podle ustanovení § 2959 OZ, když se jedná o újmu ve smyslu § 2958 OZ.