Řada nedorozumění mezi právníky a lékaři vzniká v důsledku používání shodných pojmů různými způsoby. Dvěma takovými pojmy jsou indikace a cíl léčby.
Obvyklou definicí indikace je, že se jedná o v medicíně platný důvod pro použití určitého testu, medikace, výkonu atd. ( Indication – Medical Definition and More from Merriam-Webster [online].).
Co ovšem zdánlivě jednoduchý pojem indikace znamená? Často se doslechneme, že jde o pojem ryze medicínský (tj. jedná se ryze o odborný úsudek). Já jsem přesvědčen, že je to komplikovanější.
Indikace je totiž pojem nejen medicínský, ale pojem zahrnující jak medicínská kritéria, tak preference pacienta definice.
Indikace představuje odborný úsudek ošetřujícího lékaře o tom, zda určité lékařské opatření (výkon) je vhodné pro dosažení společně stanoveného cíle léčby a zda se z medicínského pohledu jedná o přiměřený (vhodný) prostředek. Přitom musí být brána v úvahu míra úspěšnosti daného opatření a jím způsobená zátěž a rizika.
Při stanovení indikace musí lékař postupovat „lege artis“.
Je ale pravda, že indikace je spíše doménou lékaře – jedná se o odborný úsudek lékaře. Sice je tento úsudek stanoven v součinnosti s pacientem, ale spadá do kompetence lékaře; preference pacienta jsou pro indikaci důležité, ale nikoliv přímo, ale pouze zprostředkovaně – přes cíl léčby.
A co je cíl léčby? Pojem, který v České republice není dosud zcela obvyklý, ale měl by být běžnou součástí (výsledkem) komunikace mezi pacientem a lékařem.
Cíl léčby je bodem, k němuž se vztahuje indikace medicínských opatření; indikace musí být stanovena s ohledem na příslušný cíl léčby. Indikace je tedy vždy na jedné straně vztažena k určitému cíli léčby, na straně druhé na aktuální situaci a konkrétního pacienta, tj,. je relační, konkrétní a individuální. Proto nelze stanovit indikaci abstraktně a obecně na základě obecných medicínských kritérií. Indikace je závislá na konkrétním cíli lékařské činnosti, který společně určují lékař a pacient. Tato dohoda je součástí smlouvy o péči o zdraví.
Někdy může být stanovení cíle léčby relativně jednoduché a cíl nemusí být výslovně formulován; jindy to může být složitější – zejména při rozhodnutích na konci života. Zde je třeba mít na paměti, že často nemusí „medicínsky možné“, odpovídat osobním preferencím pacienta.
Zde předestřené úvahy jsou založeny na textech německých autorů (např. V. Lipp, Ch. Katzenmeier, atp.).