Budou osoby uvedené v § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách platit za kopie zdravotnické dokumentace?

By | 11.2.2012

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), na řadě míst vyvolává otázky po správnosti interpretace právních norem, které z něj vyplývají. Zdá se tak, že jeho autoři chtěli, aby čtenáři tohoto zákona intelektuálně nezakrněli a tak jim připravili několik skutečných oříšků.

Jedním z nich je otázka, zda-li budou osoby uvedené v § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách platit za pořízení jimi vyžádané kopie zdravotnické dokumentace. Nejprve vysvětlím tento problém a následně využiju této příležitosti k seznámení čtenářů s jedním zajímavým nástrojem metodologie nalézání práva, kterého se chopím za účelem zodpovězení v názvu položené otázky.

 

Podstata problému

 

Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona o zdravotních službách mají právo v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem zdravotních služeb nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, pořizovat si její výpisy nebo kopie tyto osoby: pacient nebo zákonný zástupce pacienta, osoby určené pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba a osoby blízké zemřelému pacientovi v rozsahu dle § 33 odst. 4 zákona o zdravotních službách.

Na toto ustanovení mimo jiné navazuje § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách, kde se říká: „Poskytovatel, který na základě žádosti osoby uvedené v § 65 odst. 1 pořídil výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, může požadovat

a)      úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením výpisu nebo náklady vynaložené na pořízení kopie zdravotnické dokumentace; ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být umístěn na místě veřejně přístupném pacientům,

b)      za jejich odeslání úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich odesláním,

nestanoví-li jiný právní předpis jinak nebo není-li hrazeno pořízení výpisu nebo kopie z veřejného zdravotního pojištění.“

Jak je uvedeno, toto pravidlo se vztahuje výslovně k vyřizování žádostí o výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, které předložily osoby uvedené v § 65 odst. 1.

Nicméně osoby uvedené v § 65 odst. 1 nejsou jediné, kdo mohou po poskytovateli zdravotních služeb chtít pořízení kopií zdravotnické dokumentace. V § 65 je také odstavec druhý. V něm jsou pod písm. a) až n) vyjmenovány osoby, které mohou do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi nahlížet bez jeho souhlasu, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů. Na konci tohoto odstavce je pak doplněno, že osoby uvedené v písmenech b) až n) si mohou pořizovat výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení.

Na toto pravidlo navazuje první odstavec § 66, kde se mimo jiné uvádí, že pokud si osoba, která je podle § 65 odst. 2 písm. b) až k) oprávněná k pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace, nepořídí výpis nebo kopii vlastními prostředky na místě, pořídí kopii zdravotnické dokumentace poskytovatel.

Nyní si stručnou, výčtovou formou uvedeme, které osoby jsou vyjmenovány v § 65 odst. 2 písm. b) až k). Jedná se o:

  • osoby podílející se na výkonu působnosti příslušného správního orgánu v souvislosti s přezkoumáním lékařského posudku,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené příslušným správním orgánem vypracováním odborného stanoviska k návrhu na přezkoumání lékařského posudku,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené příslušným správním orgánem, který převzal podle tohoto zákona zdravotnickou dokumentaci, pořizováním výpisů nebo kopií zdravotnické dokumentace pro zajištění návaznosti zdravotních služeb o pacienta,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami k provádění činností v rozsahu stanoveném zákonem o veřejném zdravotním pojištění,
  • zdravotnické pracovníky příslušné podle jiných právních předpisů k posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení, zejména nemocenského nebo důchodového pojištění, státní sociální podpory, zaměstnanosti, sociálně-právní ochrany dětí, sociálních služeb, pomoci v hmotné nouzi a úrazového pojištění,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené Státním ústavem pro kontrolu léčiv, oprávněné k výkonu kontroly podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,
  • osoby podílející se na evidenci údajů nebo na kontrole sdělování údajů do Národního zdravotnického informačního systému podle tohoto zákona,
  • soudní znalce ve zdravotnických oborech a osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které byly pověřeny vypracováním znaleckého posudku,
  • lékaře Státního úřadu pro jadernou bezpečnost,
  • osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které jsou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví, při výkonu státního zdravotního dozoru.

Pro tyto osoby je tedy poskytovatel zdravotních služeb povinen pořídit na základě jejich žádosti kopii zdravotnické dokumentace. Nicméně ve vztahu k pořizování kopií zdravotnické dokumentace pro tyto osoby neobsahuje zákon o zdravotních službách žádné pravidlo o účtování náhrady za takové pořízení kopií či za jejich odeslání, jaké je obsaženo v § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách ve vztahu k osobám uvedeným v § 65 odst. 1.

Co to znamená? Znamená to, že poskytovatel zdravotních služeb nesmí požadovat žádnou náhradu za pořízení kopie zdravotnické dokumentace pro osoby uvedené v § 65 odst. 2 písm. b) až k)?

 

Otevřená teleologická (nepravá) mezera v zákoně

 

V této části budu jednak citovat, jednak parafrázovat ve vztahu k řešenému problému text, který na téma teleologické (nepravé) mezery v zákoně napsal Filip Melzer v knize Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 (odkaz na aktuální 2. vydání).

Mezerou v zákoně se myslí protiplánová neúplnost zákona. Pro daný problém tak chybí z jazykového hlediska aplikovatelný předpis, který by však musel existovat, kdyby byl zákonodárce důsledný vzhledem k plánu zákonodárství, vzhledem k tomu, co právní řád ve své celistvosti vyžaduje.

Jednou z druhů mezer v zákoně jsou i tzv. teleologické či nepravé mezery v zákoně. V případě těchto mezer má případný soudce možnost, jak věc rozhodnout, aniž by zůstalo určité ustanovení z formálního hlediska neaplikovatelné. Soudce může rozhodnout podle doslovného výkladu uvedeného ustanovení, např. za použití argumentu a contrario.

To by v našem případě znamenalo, že soudce rozhodne tak, že vyjde z toho, že možnost chtít úhradu za pořízení kopie zdravotnické dokumentace se vztahuje výslovně jen na případy žádostí od osob uvedených v § 65 odst. 1. Vzhledem k tomu lze za pomoci argumentu a contrario dovodit, že tuto úhradu nelze chtít po nikom jiném tedy ani po osobách uvedených v § 65 odst. 2.

Nicméně co nás na výše uvedeném případě trápí, je skutečnost, že neexistuje žádný rozumný důvod, proč by osoby uvedené v § 65 odst. 2 neměly platit za pořízení kopie zdravotnické dokumentace. Nenalezneme-li pro to žádný rozumný důvod, je takové řešení v rozporu s principem bezrozpornosti právního řádu. A právě tento princip je základním kritériem, které vymezuje plán zákonodárství.

Potvrzením toho, že pravidlo úhrady nákladů kopií dokumentů, na které má určitá osoba nárok, je standardním pravidlem v našem právním řádu, je i to, že jej lze nalézt i v jiných právních předpisech. Například bych zmínil § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle první věty prvního odstavce zmíněného ustanovení jsou povinné subjekty v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.

Řešením tohoto problému je dotváření práva. Legitimačním důvodem tohoto postupu je v tomto případě princip (hodnotové) bezrozpornosti právního řádu. Důsledkem jeho porušení je bezdůvodná diferenciace, které je třeba se při nalézání práva pokud možno vyvarovat.

Teleologické pozadí právního řádu, které vlastně otevírá tuto mezeru v zákoně, je současně nástrojem jejího uzavření. Soudce je totiž povinen právo dotvořit podle tohoto teleologického pozadí.

Teleologická mezera v zákoně má podobu otevřené mezery, pokud argumenty objektivně teleologického výkladu, které jsou relevantní při interpretaci příslušného ustanovení, platí i pro skutkové stavy, které nelze podřadit pod nejširší jazykový význam tohoto ustanovení, což vytváří protiplánovou neúplnost zákona.

Hodnotový rozpor zde vzniká tak, že pro jeden případ z doslovného výkladu vyplývá určitý následek, pro jiný případ však nikoli, ačkoli se teleologie tohoto ustanovení vztahuje stejně na oba případy.

 

Řešení

 

Nástrojem uzavření otevřené teleologické mezery je analogie. Podstata analogie spočívá v tom, že se právní následek normovaný v určitém ustanovení aplikuje i na případy, které jeho dikce nezahrnuje.

V našem případě tak pravidla o účtování za pořízení a odeslání kopie zdravotnické dokumentace uvedená v § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách použijeme nejen v případě žádostí osob uvedených v § 65 odst. 1, ale i v § 65 odst. 2 písm. b) až k) zákona o zdravotních službách.

Tak a mám hattrick!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty − twelve =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.