Eutanazie (E) a asistovaná sebevražda (AS) stále patří mezi ožehavá a široce diskutovaná témata současné bioetiky. Odpůrci legalizace E a AS se často uchylují k argumentu kluzkým svahem: pokud legalizujeme E či AS, budou se kritéria jejich aplikace stále rozvolňovat a praxe bude „klouzat“ nežádoucím směrem.
Zkušenost z Holandska, Belgie a Švýcarska jim dává za pravdu.
Případ z minulého roku. Oriella Caszzenello byla 85 letá Italka, která jednoho dne odcestovala do Baselu, ve Švýcarsku, aby zde „důstojně zemřela“ prostřednictvím asistované sebevraždy (za kterou zaplatila nemalou částku 10.000 euro). Nikoho o svém rozhodnutí neinformovala, takže se šokovaná rodina dozvěděla, že zemřela, až od jejího advokáta; poštou přišel popel a potvrzení o úmrtí.
Nejvíc šokující je důvod, proč Oriella Caszzenello dobrovolně zemřela: byla totiž fyzicky i mentálně zdravá. Nebyla však spokojená se svým vzhledem, na který byla dříve tak pyšná. A to stačilo k tomu, aby se rozhodla zemřít a stačilo to k tomu (společně s těmi 10.000 eur), aby jí na švýcarské klinice zemřít pomohli.
Další informace zde.