V Belgii dojde zřejmě k dalšímu rozhodnutí o povolení euthanasie. Tentokrát se jedná o bruselský starší pár Françoise, kterému je 89, a Anne, které je 86. Ani jeden z nich není terminálně nemocný, François ovšem trpí rakovinou prostaty a Anne je slabozraká a téměř hluchá. Manželé se rozhodli, že chtějí ukončit život společně, nicméně svým praktickým lékařem byli nejprve odmítnuti s odkazem na Hippokratovu přísahu. Nicméně se proto obrátili na vlámskou organizaci chránící právo pacienta na dobrou smrt, která jim nabídla pomoc.
V současném belgickém právním řádu je euthanasie podle zákona beztrestná v případě, kdy „pacient je v permanentním zdravotně bezvýchodném stavu neustálého a nesnesitelného tělesného nebo duševního utrpení, které nemůže být zmírněno a je způsobeno vážnou a nevyléčitelnou poruchou způsobenou nemocí nebo úrazem.“
Je tedy otázka, zda je tato podmínka naplněna. Není také jasné, zda v daném případě dojde k vlastnímu soudnímu řízení, či zda o naplnění kritérií rozhodnou odborníci.
Kromě úvahy o relevantnosti argumentu o kluzkém svahu se nabízí ještě jedna zajímavá stránka věci, na kterou poukazuje server BioEdge. Podle všeho se 82% úkonů euthanasie odehrává ve Vlámsku, zatímco ve zbylých částech Belgie pouze v 18% případů. Je zřejmé, že i kulturní tradice má obrovský vliv na akceptaci euthanasie a zřejmě by bylo zajímavé tuto skutečnost analyzovat i v ostatních státech, které jistou formu beztrestnosti euthanasie nebo asistované sebevraždy akceptovaly