Na nové chápání pohlavní identity ve společenském diskursu reflektovali zákonodárci v Německé spolkové republice. V novelizovaném znění BGB bude možné zvolit si tzv. třetí pohlaví, pouze ovšem pro ty, kteří se narodí jako hermafroditi.
Konkrétně je toto ustanovení upraveno v § 22 odst. 3 BGB, nabude účinnosti 1.11.2013 a zní následovně:
„3) Kann das Kind weder dem weiblichen noch dem männlichen Geschlecht zugeordnet werden, so ist der Personenstandsfall ohne eine solche Angabe in das Geburtenregister einzutragen.“
„Pokud nemůže být mužské nebo ženské pohlaví dítěte určeno, může být pro tyto osoby veden matriční registr bez zápisu o pohlaví.“
Německý zákonodárce na základě doporučení ústavního soudu tak reagoval na situaci dětí, které se narodí s oboupohlavními znaky a není tak zřejmé k jakému pohlaví by měli být přirazeni. Často pak o jejich pohlaví rozhodují rodiče, nicméně v pozdějším věku se může vyjevit, že biologická pohlavní identita neodráží jejich identitu psychickou.
Zatím pouze pro tuto skupinu občanů upravil německý zákonodárce status, kdy pokud se necítí být ani mužem ani ženou (resp. tyto dominantní kategorie ovládající většinový diskurs jsou pro ně příliš úzké), nemusí vyjádřit svou pohlavní identitu. Pro tyto lidi je tak dobré, že dále nebudou muset být kategorizováni do identit, které jsou nazírány jako objekty, ale mohou upevnit svou vnitřní, „třetí“ zvolenou identitu. Je otázka, jaký dopad bude mít toto normativní ukotvení na sociální status takových jednotlivců, ale je jisté, že němečtí zákonodárci se rozhodli akceptovat moderní trendy v celosvětové akceptaci možnosti volby své sexuální identity. Za etické v tomto smyslu považuji takové jednání, kdy k druhému přistupuji jako k subjektu, respektuji a uznávám jeho vnitřně vyjádřenou identitu, kterou se snažím odhalit a interpretovat ve smyslu nastíněném druhým.
Ačkoliv právo nemůže tuto jedinečnou vnitřní identitu jako objektivně uchopující nástroj plně podchytit, je třeba ocenit německý přístup, který ponechává volbu jedinci. Ten si může v dospělém věku určit, jak bude společností nazírán (byť stále v schematické kategorii).
Tato konstrukce by však mohla být rozšířena v plné míře pro všechny jedince, aby se plně rozvinula základní svoboda rozhodovat o své identitě. Tato svoboda, která nezasahuje do práv druhého, je v duchu klasického politického pojetí Johna Stuarta Milla morálně akceptovatelná.