Blíže k tomuto kodexu zde. Současně Vás o hlavních změnách budeme na těchto stránkách informovat, jak jsem již před časem slíbil.

Francie
Ve Francii bylo implantováno kolem 30 000 PIP implantátů. Do konce prosince 2011 bylo hlášeno téměř 1700 nežádoucích příhod. Z toho bylo 1143 povrchových poškození implantátů a 495 zánětlivých reakcí. Pravděpodobnost praskunutí implantátu je 5,5 %. AFSSAPS doporučuje pacientkám konzultaci odborného lékaře (chirurga) a případné preventivní vyjmutí implantátů. V případě, že pacientky odmítnou preventivní vyjmutí implantátu, měly by docházet každých 6 měsíců na lékařské kontroly.

Velká Británie

Britská kompetentní autorita Medicines and Healthcare products Regulatory Agency (dále jen „MHRA“) také zadala analýzu silikonové gelové výplně PIP implantátů. Výsledky testů nepotvrdily cytotoxicitu ani genotoxicitu materiálu. Souvislost výskytu rakoviny s implantací PIP prsních implantátů také nebyla potvrzena. Vzhledem k uvedeným výsledkům, Británie nepovažuje za nutné přistoupit k plošnému preventivnímu odstraňování implantátů. V Británii bylo implantováno kolem 80 000 PIP implantátů. Výskyt nahlášených ruptur je 1 %. MHRA ustanovila expertní komisi, která na základě sebraných dat provede analýzu rizik.

Nizozemí

Nizozemský výrobce Rofil Medical International prodával prsní implantáty PIP pod svým označením M-implants. Tyto implantáty byly dováženy i na český trh, ale jejich množství bylo řádově nižší, než-li u prsních implantátů PIP, v řádu desítek až stovek kusů. Holandská kompetentní autorita uvádí, že riziko povrchového poškození implantátu je zhruba 2.8%, ale nemůže vyloučit i číslo vyšší. Stejně jako PIP implantáty, také M-implants byly staženy z trhu.

Dále se MZ vyjádřilo i k situaci v ČR a vyplynulo, že zde nebyla hlášena žádná nežádoucí událost (tj. např. prasknutí). I přes to doporučilo MZ implantáty odstranit a to přesto, že: „V každém případě je třeba uklidnit veřejnost, že s ohledem na dosavadní výsledky dostupných analýz, nebylo prokázáno akutní riziko závažných zdravotních obtíží naimplantovaných pacientek.“

A zde nastává zásadní právní problém – kdo ponese náklady na odstranění starého implantátu a voperování nového? Po dlouhou dobu to nebylo zřejmé a MZ jednalo se zdravotními pojišťovnami. Dnes se ovšem na webových stránkách MZ ČR objevilo stanovisko – Stanovisko MZ k problematice hrazení výměny zdravotně nevyhovujících prsních implantátů PIP v České republice , které zaujímá k problematice hrazení výměny prsních implantátů jasné stanovisko. Výměnu má hradit zařízení, které původní operaci provedlo!

A zde začínají problémy – MZ svoji sebejistou analýzu úhrady nákladů právně opřelo o ustanovení § 421a občanského zákoníku, aniž by se pravděpodobně zamyslelo nad podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu podle tohoto ustanovení.

MZ tedy tvrdí:
„Každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. V tomto případě jde o absolutní odpovědnost bez možnosti liberace, tzn. že této odpovědnosti se nemůže zdravotnické zařízení zprostit.

Zdravotnické zařízení, které operaci provedlo, tedy nese odpovědnost za to, že použité implantáty jsou v pořádku a zdraví nezávadné. A to i v případě, že nezanedbalo žádnou svoji povinnost, např. ověřit si příslušné certifikáty implantátů, správně s implantáty manipulovat apod.

Pochybnosti o zdravotní nezávadnosti PIP vedly k doporučení nechat si implantáty odstranit. Následnou operací vznikne majetková újma (náklady operace, náklady nového implantátu) a vznik této škody bude v příčinné souvislosti s použitím závadného implantátu PIP. Přikláníme se tedy k názoru, že podmínky odpovědnosti za škodu podle ust. § 421a občanského zákoníku budou naplněny a odpovědnost ponese zdravotnické zařízení, které PIP pacientkám voperovalo.“
…
a dále
„Pacientka s implantátem PIP by se měla obrátit na zdravotnické zařízení, které jí původní operaci provedlo. Toto zdravotnické zařízení pak na vlastní náklady zajistí pacientce vynětí vadného implantátu a jeho nahrazení implantátem novým. V jiném případě ponese náklady takového postupu u jiného zdravotnického zařízení, u kterého si pacientka nechá implantáty vyměnit.“

Já osobně jsem ovšem přesvědčen, že stanovisko MZ je příliš zjednodušené a navíc právně chybné. Pravděpodobně se MZ nechalo unést jednoduchou (avšak chybnou) myšlenkovou operací – údajná vadnost materiálu – doporučení k vyjmutí – náklady na vyjmutí a nový implantát = existence škody a povinnost zdravotnického zařízení ji uhradit.

Jenže tak tomu ve skutečnosti není. Právně v těchto případech totiž chybí naplnění podmínek nutných pro vznik odpovědnosti za škodu. V daných případech ke vzniku škody totiž vůbec nedojde. Tj. vadnost či vlastnost věci v důsledku níž by škoda vznikla se totiž nijak nematerializuje, tj. škoda v konkrétním případě v důsledku okolnosti mající původ v povaze věci nevznikne. Samozřejmě jiná situace by nastala, kdyby prsní implantát praskl.
Při úvahách o naplnění podmínek nutných pro vznik odpovědnosti je v tomto případě nutno brát v potaz, že:
1) zdravotnická zařízení používala výrobek s označením CE a distribuovaný na našem trhu,
2) „údajná“ vadnost je novým poznatkem, přičemž není zřejmé, zda všechny výrobky musí být vadné (některé implantáty byly vyráběny ze správného silikonu),
3) škoda (na zdraví) či majetku se zatím nematerializovala, tj. nevznikla.

V současné době se spíše dá uvažovat o tom, že by ke vzniku nákladů na úhradu operace a nového implantátu mohlo docházet spíše na základě doporučujícího stanoviska MZ k výměně implantátu než v důsledku vzniku škody a povinnosti zdravotnického zařízení ji uhradit v důsledku ust. § 421a OZ.

Nad rámec shora uvedených úvah dodávám, že tento výklad MZ opět poukazuje na nebezpečí existence § 421a a jeho zneužití v neprospěch zdravotnických zařízení. Rovněž argumentace institutem povinného profesního pojištění je chybná a potenciálně velmi nebezpečná!

Jedním z nich je otázka, zda-li budou osoby uvedené v § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách platit za pořízení jimi vyžádané kopie zdravotnické dokumentace. Nejprve vysvětlím tento problém a následně využiju této příležitosti k seznámení čtenářů s jedním zajímavým nástrojem metodologie nalézání práva, kterého se chopím za účelem zodpovězení v názvu položené otázky.

Podstata problému

Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona o zdravotních službách mají právo v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem zdravotních služeb nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, pořizovat si její výpisy nebo kopie tyto osoby: pacient nebo zákonný zástupce pacienta, osoby určené pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba a osoby blízké zemřelému pacientovi v rozsahu dle § 33 odst. 4 zákona o zdravotních službách.

Na toto ustanovení mimo jiné navazuje § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách, kde se říká: „Poskytovatel, který na základě žádosti osoby uvedené v § 65 odst. 1 pořídil výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, může požadovat

a)      úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením výpisu nebo náklady vynaložené na pořízení kopie zdravotnické dokumentace; ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být umístěn na místě veřejně přístupném pacientům,

b)      za jejich odeslání úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich odesláním,

nestanoví-li jiný právní předpis jinak nebo není-li hrazeno pořízení výpisu nebo kopie z veřejného zdravotního pojištění.“

Jak je uvedeno, toto pravidlo se vztahuje výslovně k vyřizování žádostí o výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, které předložily osoby uvedené v § 65 odst. 1.

Nicméně osoby uvedené v § 65 odst. 1 nejsou jediné, kdo mohou po poskytovateli zdravotních služeb chtít pořízení kopií zdravotnické dokumentace. V § 65 je také odstavec druhý. V něm jsou pod písm. a) až n) vyjmenovány osoby, které mohou do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi nahlížet bez jeho souhlasu, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů. Na konci tohoto odstavce je pak doplněno, že osoby uvedené v písmenech b) až n) si mohou pořizovat výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytném pro splnění účelu nahlížení.

Na toto pravidlo navazuje první odstavec § 66, kde se mimo jiné uvádí, že pokud si osoba, která je podle § 65 odst. 2 písm. b) až k) oprávněná k pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace, nepořídí výpis nebo kopii vlastními prostředky na místě, pořídí kopii zdravotnické dokumentace poskytovatel.

Nyní si stručnou, výčtovou formou uvedeme, které osoby jsou vyjmenovány v § 65 odst. 2 písm. b) až k). Jedná se o:

• osoby podílející se na výkonu působnosti příslušného správního orgánu v souvislosti s přezkoumáním lékařského posudku,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené příslušným správním orgánem vypracováním odborného stanoviska k návrhu na přezkoumání lékařského posudku,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené příslušným správním orgánem, který převzal podle tohoto zákona zdravotnickou dokumentaci, pořizováním výpisů nebo kopií zdravotnické dokumentace pro zajištění návaznosti zdravotních služeb o pacienta,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami k provádění činností v rozsahu stanoveném zákonem o veřejném zdravotním pojištění,
• zdravotnické pracovníky příslušné podle jiných právních předpisů k posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení, zejména nemocenského nebo důchodového pojištění, státní sociální podpory, zaměstnanosti, sociálně-právní ochrany dětí, sociálních služeb, pomoci v hmotné nouzi a úrazového pojištění,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené Státním ústavem pro kontrolu léčiv, oprávněné k výkonu kontroly podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,
• osoby podílející se na evidenci údajů nebo na kontrole sdělování údajů do Národního zdravotnického informačního systému podle tohoto zákona,
• soudní znalce ve zdravotnických oborech a osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které byly pověřeny vypracováním znaleckého posudku,
• lékaře Státního úřadu pro jadernou bezpečnost,
• osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které jsou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví, při výkonu státního zdravotního dozoru.

Pro tyto osoby je tedy poskytovatel zdravotních služeb povinen pořídit na základě jejich žádosti kopii zdravotnické dokumentace. Nicméně ve vztahu k pořizování kopií zdravotnické dokumentace pro tyto osoby neobsahuje zákon o zdravotních službách žádné pravidlo o účtování náhrady za takové pořízení kopií či za jejich odeslání, jaké je obsaženo v § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách ve vztahu k osobám uvedeným v § 65 odst. 1.

Co to znamená? Znamená to, že poskytovatel zdravotních služeb nesmí požadovat žádnou náhradu za pořízení kopie zdravotnické dokumentace pro osoby uvedené v § 65 odst. 2 písm. b) až k)?

Otevřená teleologická (nepravá) mezera v zákoně

V této části budu jednak citovat, jednak parafrázovat ve vztahu k řešenému problému text, který na téma teleologické (nepravé) mezery v zákoně napsal Filip Melzer v knize Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 (odkaz na aktuální 2. vydání).

Mezerou v zákoně se myslí protiplánová neúplnost zákona. Pro daný problém tak chybí z jazykového hlediska aplikovatelný předpis, který by však musel existovat, kdyby byl zákonodárce důsledný vzhledem k plánu zákonodárství, vzhledem k tomu, co právní řád ve své celistvosti vyžaduje.

Jednou z druhů mezer v zákoně jsou i tzv. teleologické či nepravé mezery v zákoně. V případě těchto mezer má případný soudce možnost, jak věc rozhodnout, aniž by zůstalo určité ustanovení z formálního hlediska neaplikovatelné. Soudce může rozhodnout podle doslovného výkladu uvedeného ustanovení, např. za použití argumentu a contrario.

To by v našem případě znamenalo, že soudce rozhodne tak, že vyjde z toho, že možnost chtít úhradu za pořízení kopie zdravotnické dokumentace se vztahuje výslovně jen na případy žádostí od osob uvedených v § 65 odst. 1. Vzhledem k tomu lze za pomoci argumentu a contrario dovodit, že tuto úhradu nelze chtít po nikom jiném tedy ani po osobách uvedených v § 65 odst. 2.

Nicméně co nás na výše uvedeném případě trápí, je skutečnost, že neexistuje žádný rozumný důvod, proč by osoby uvedené v § 65 odst. 2 neměly platit za pořízení kopie zdravotnické dokumentace. Nenalezneme-li pro to žádný rozumný důvod, je takové řešení v rozporu s principem bezrozpornosti právního řádu. A právě tento princip je základním kritériem, které vymezuje plán zákonodárství.

Potvrzením toho, že pravidlo úhrady nákladů kopií dokumentů, na které má určitá osoba nárok, je standardním pravidlem v našem právním řádu, je i to, že jej lze nalézt i v jiných právních předpisech. Například bych zmínil § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle první věty prvního odstavce zmíněného ustanovení jsou povinné subjekty v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.

Řešením tohoto problému je dotváření práva. Legitimačním důvodem tohoto postupu je v tomto případě princip (hodnotové) bezrozpornosti právního řádu. Důsledkem jeho porušení je bezdůvodná diferenciace, které je třeba se při nalézání práva pokud možno vyvarovat.

Teleologické pozadí právního řádu, které vlastně otevírá tuto mezeru v zákoně, je současně nástrojem jejího uzavření. Soudce je totiž povinen právo dotvořit podle tohoto teleologického pozadí.

Teleologická mezera v zákoně má podobu otevřené mezery, pokud argumenty objektivně teleologického výkladu, které jsou relevantní při interpretaci příslušného ustanovení, platí i pro skutkové stavy, které nelze podřadit pod nejširší jazykový význam tohoto ustanovení, což vytváří protiplánovou neúplnost zákona.

Hodnotový rozpor zde vzniká tak, že pro jeden případ z doslovného výkladu vyplývá určitý následek, pro jiný případ však nikoli, ačkoli se teleologie tohoto ustanovení vztahuje stejně na oba případy.

Řešení

Nástrojem uzavření otevřené teleologické mezery je analogie. Podstata analogie spočívá v tom, že se právní následek normovaný v určitém ustanovení aplikuje i na případy, které jeho dikce nezahrnuje.

V našem případě tak pravidla o účtování za pořízení a odeslání kopie zdravotnické dokumentace uvedená v § 66 odst. 3 zákona o zdravotních službách použijeme nejen v případě žádostí osob uvedených v § 65 odst. 1, ale i v § 65 odst. 2 písm. b) až k) zákona o zdravotních službách.

Tak a mám hattrick!

Jedná se o slovníček, který v abecedním pořadí obsahuje všechny definice a legislativní zkratky, které jsem v zákoně o zdravotních službách našel. Za každým vysvětlením pak uvádím konkrétní ustanovení zákona, které je zdrojem tohoto vysvětlení.

Pokud byste našli některé další definice či legislativní zkratky, napište a já je doplním.

Přeji vám, ať vám můj slovníček dobře poslouží.

B

Biologické zbytky potratu = především placenta a těhotenská sliznice (§ 82 odst. 2)

C

Centrum = centrum vysoce specializované zdravotní péče (§ 112 odst. 1)

Certifikát = certifikát kvality a bezpečí (§ 105 odst. 1)

Č

Část těla = část lidského těla, včetně orgánů, tkání nebo buněk (§ 80 odst. 1)

D

Dříve vyslovené přání = souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, který předem vysloví pacient pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen tento souhlas nebo nesouhlas vyslovit (§ 36 odst. 1)

Duchovní = duchovní církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo osoby pověřené výkonem duchovenské činnosti (§ 28 odst. 3 písm. j)

H

Hodnocení kvality a bezpečí = hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb (§ 98 odst. 1)

Hospitalizace = doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče (§ 3 odst. 4)

I

Identifikační číslo = identifikační číslo osoby ve smyslu § 24 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, tj. číselný kód označovaný zkratkou „IČO“, který slouží k jednoznačné identifikaci subjektu (§ 18 odst. 1 písm. a) bod 2.)

Informace o zdravotním stavu = informace o zdravotním stavu pacienta a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách (§ 31 odst. 1 písm. a)

K

Komora = Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora (§ 14 odst. 1 písm. a)

Kontrolní orgány = ministerstvo, příslušný správní orgán, krajský úřad, který zaznamenal poskytovatele sociálních služeb nebo osobu poskytující zdravotní služby podle § 20 do Národního registru poskytovatelů, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o poskytovatele poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, generální ředitelství Vězeňské služby, jde-li o zdravotní služby poskytované v jejím zdravotnickém zařízení, komory, v rozsahu stanoveném zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (§ 107 odst. 1)

Kontrolované osoby = poskytovatelé, u nichž probíhá kontrola v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, nebo poskytovatelé nebo jiné právnické nebo podnikající fyzické osoby, u nichž probíhá kontrola v souvislosti s prováděním činností, k nimž je třeba udělení souhlasu, oprávnění k činnosti nebo jiného obdobného povolení podle tohoto zákona nebo jiných zákonů upravujících zdravotní služby, poskytovatelé sociálních služeb uvedení v Národním registru poskytovatelů a osoby poskytující zdravotní služby podle § 20, u nichž probíhá kontrola (§ 107 odst. 1)

L

Léčebný režim = soubor opatření, která podporují léčbu a minimalizují její možná rizika, včetně doporučení úpravy životního stylu (§ 3 odst. 3)

Lékařská pohotovostní služba = ambulantní péče poskytovaná pacientům v případech náhlé změny zdravotního stavu nebo zhoršení průběhu onemocnění. O pohotovostní služby nejde v případě poskytnutí ambulantní péče v rámci pravidelné ordinační doby poskytovatele. To platí i pro případ poskytování pohotovostní služby v oboru zubní lékařství a lékárenské pohotovostní služby (§ 110 odst. 2)

Lékárenská péče = lékárenská péče a klinickofarmaceutická péče (§ 5 odst. 2 písm. i)

M

Ministerstvo = Ministerstvo zdravotnictví (§ 16 odst. 1 písm. k)

N

Náležitá odborná úroveň = poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (§ 4 odst. 5)

Národní registr poskytovatelů = Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb (§ 19 odst. 4)

Návštěvní služba = poskytování zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta, a to zejména v případech, kdy se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže dostavit do zdravotnického zařízení poskytovatele a poskytnutí zdravotní péče tímto způsobem je s ohledem na její charakter možné (§ 4 odst. 2)

Nemoc = nemoc, vada nebo zdravotní stav (§ 2 odst. 4 písm. a) bod 1.)

Neplodný pár = žena a muž, který se ženou společně podstupuje asistovanou reprodukci (Příloha bod 3.)

O

Obor zdravotní péče = zubní lékařství, farmacie, obory specializačního vzdělávání nebo obory certifikovaných kurzů lékařů, zubních lékařů nebo farmaceutů podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, odbornosti nelékařských zdravotnických pracovníků nebo obory specializačního vzdělávání nebo obory certifikovaných kurzů nelékařských zdravotnických pracovníků podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) (§ 4 odst. 4)

Omezovací prostředky = úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu určenými poskytovatelem, omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty, umístění pacienta v síťovém lůžku, umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu, ochranný kabátek nebo vestu zamezující pohybu horních končetin pacienta, psychofarmaka, popřípadě jiné léčivé přípravky podávané parenterálně, které jsou vhodné k omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních služeb, pokud se nejedná o léčbu na žádost pacienta nebo soustavnou léčbu psychiatrické poruchy, nebo kombinace uvedených prostředků (§ 39 odst. 1)

Oprávněný pracovník = oprávněný pracovník správce a zpracovatele zdravotnického registru, oprávněný zdravotnický pracovník poskytovatele poskytujícího pacientovi zdravotní služby, které jsou sledovány ve zdravotnickém registru, jde-li o registry uvedené v § 72 odst. 1 písm. b), e) nebo f), oprávněný zaměstnanec osoby poskytující do zdravotnického registru údaje, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. c), a zdravotnický pracovník poskytující do zdravotnického registru údaje o své osobě, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. d), a to v rozsahu jimi poskytovaných údajů; tím není dotčen přístup k veřejným částem zdravotnických registrů, oprávněný pracovník Koordinačního střediska transplantací pro potřeby využití anamnestických dat vedených ve zdravotnických registrech o zemřelém pacientovi, u něhož byla prokázána mozková smrt a který je potenciálním dárcem, a to pro účely transplantací, oprávněný pracovník instituce, která má ze zákona právo využívat data určeného zdravotnického registru pro svoji činnost (§ 73 odst. 2)

Ošetřující zdravotnický pracovník = zdravotnický pracovník, který navrhuje, koordinuje, poskytuje a vyhodnocuje individuální léčebný postup u konkrétního pacienta a koordinuje poskytování dalších potřebných zdravotních služeb (§ 3 odst. 2)

P

Pacient = fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby (§ 3 odst. 1)

Pacient zbavený způsobilosti k právním úkonům = osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 2.)

Pes se speciálním výcvikem = vodicí pes nebo asistenční pes (§ 30 odst. 3)

Pěstoun nebo jiná pečující osoba = pěstoun nebo jiná osoba, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen (§ 29 odst. 1 písm. b)

Plod po potratu = plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny (§ 82 odst. 2)

Poskytovatel = poskytovatel zdravotních služeb (§ 2 odst. 2 písm. b)

Poskytovatel zdravotních služeb = fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona (§ 2 odst. 1)

Poskytování zdravotních služeb = pro účely posouzení bezúhonnosti podle § 13 též poskytování zdravotní péče podle dosavadních právních předpisů (§ 123 odst. 2)

Pověřená organizace = právnické osoby, které jsou pověřenými organizacemi podle zákonů upravujících způsobilost k výkonu zdravotnických povolání (§ 70 odst. 4 písm. e) bod 3.)

Pověřená právnická osoba = Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, Koordinační středisko pro rezortní zdravotnické informační systémy nebo jím zřízená právnická osoba anebo Všeobecnou zdravotní pojišťovna České republiky, jsou-li pověřeny ministerstvem správou části Národního zdravotnického informačního systému nebo správou jednotlivého registru uvedeného v § 72 odst. 1 (§ 70 odst. 3)

Prokazatelné vyslovení souhlasu s uchováním a použitím části těla pacienta nebo těla zemřelého, včetně odebraných částí z těla zemřelého = písemný souhlas pacienta nebo zemřelého vyslovený za jeho života nebo osoby blízké zemřelému s jejich úředně ověřeným podpisem, nebo záznam o souhlasu pacienta vysloveného ve zdravotnickém zařízení; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník; pokud pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže záznam podepsat, stvrdí jeho nepochybný projev vůle svým podpisem zdravotnický pracovník a osoba blízká pacientovi, a není-li přítomna, svědek; v záznamu se uvede způsob, jakým pacient svou vůli projevil a zdravotní důvody bránící podpisu pacienta (§ 81 odst. 5)

Provedení utajeného porodu = takové postupy při poskytování zdravotních služeb ženě uvedené v § 37 odst. 1 v souvislosti s těhotenstvím a porodem, které zachovají její anonymitu, s výjimkou postupů, které jsou potřebné k zajištění úhrady zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění a zajištění informací pro Národní zdravotnický informační systém (§ 37 odst. 3)

Překročení únosného pracovního zatížení = stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým (§ 48 odst. 1 písm. a)

Přeprava pacientů neodkladné péče = jejich přeprava mezi poskytovateli výhradně za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy (§ 2 odst. 2 písm. f)

Přerušení = neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc (§ 26 odst. 1)

Příslušný správní orgán = krajský úřad, v jehož správním obvodu je zdravotnické zařízení, v němž budou zdravotní služby poskytovány, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo spravedlnosti, jde-li o zdravotní služby poskytované ve zdravotnických zařízeních zřízených těmito ministerstvy, s výjimkou oprávnění podle § 16 odst. 2, nebo Ministerstvo vnitra, jde-li o zdravotní služby poskytované ve zdravotnických zařízeních zřízených tímto ministerstvem nebo ve zdravotnických zařízeních zřízených Úřadem pro zahraniční styky a informace nebo Bezpečnostní informační službou, s výjimkou oprávnění podle § 16 odst. 2 (§ 15 odst. 1)

R

Registr osob = základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (§ 19 odst. 4)

Registrace = registrace podle dosavadního zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních (§ 121 odst. 1)

Registrující poskytovatel = poskytovatel ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, v oboru zubní lékařství nebo v oboru gynekologie a porodnictví, který přijal pacienta do péče za účelem poskytnutí primární ambulantní péče (§ 3 odst. 5)

S

Souhlas = souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (§ 34 odst. 1)

Stěžovatel = osoba, která podala poskytovateli stížnost (§ 93 odst. 2)

U

Uchazeč o statut centra = poskytovatel ucházející se o statut centra (§ 112 odst. 2)

Utajený porod = porod, v souvislosti s nímž hodlá žena utajit svou totožnost (§ 37 odst. 2)

V

Vězeňská služba = Vězeňská služba České republiky (§ 30 odst. 1)

Vlastní sociální prostředí pacienta = domácí prostředí pacienta nebo prostředí nahrazující domácí prostředí pacienta, například zařízení sociálních služeb, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školská zařízení pro preventivně-výchovnou péči nebo jiná obdobná zařízení, věznice pro výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, zařízení pro zajištění cizinců a azylové zařízení (§ 4 odst. 3)

Vnitřní řád = vnitřní řád zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče (§ 28 odst. 3 písm. d)

Vzdělávací zařízení = školy poskytující střední vzdělávání ve skupině oborů zdravotnického vzdělávání, vyšší odborné a vysoké školy, které mají akreditovaný vzdělávací nebo studijní program, jejichž absolvováním získává absolvent odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle jiných právních předpisů (§ 70 odst. 4 písm. e) bod 1.)

Z

Zaopatření = stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnost (§ 43 odst. 1)

Zákonný zástupce pacienta = zákonný zástupce nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům (§ 38 odst. 7)

Zdravotnické registry = data z rezortního Programu statistických zjišťování sbíraná podle zákona o státní statistické službě, národní zdravotní registry, které jsou uvedeny v příloze tohoto zákona, Národní registr poskytovatelů, Národní registr zdravotnických pracovníků, národní zdravotní registry vedené podle zákona upravujícího transplantace, data přebíraná z informačních systémů infekčních nemocí vedených podle zákona o ochraně veřejného zdraví, které jsou součástí Národního zdravotnického informačního systému (§ 72 odst. 1)

Zdravotnické zařízení = prostory určené pro poskytování zdravotních služeb (4 odst. 1)

Zdravotní péče = soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu, udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení, pomoci při reprodukci a porodu, posuzování zdravotního stavu, preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky za shora popsaným účelem (§ 2 odst. 4)

Zdravotní služby = poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče, konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního léčebného postupu, popřípadě navržení jeho změny nebo doplnění, a další konzultace podporující rozhodování pacienta ve věci poskytnutí zdravotních služeb prováděné dalším poskytovatelem zdravotních služeb nebo zdravotnickým pracovníkem, kterého si pacient zvolil, nakládání s tělem zemřelého v rozsahu stanoveném tímto zákonem, včetně převozu těla zemřelého na patologicko-anatomickou pitvu nebo zdravotní pitvu a z patologicko-anatomické pitvy nebo ze zdravotní pitvy prováděné poskytovatelem podle zákona o pohřebnictví, zdravotnická záchranná služba, zdravotnická dopravní služba, jejímž účelem je přeprava pacientů mezi poskytovateli nebo k poskytovateli a zpět do vlastního sociálního prostředí, je-li to nezbytné k zajištění poskytnutí zdravotních služeb, rychlá přeprava zdravotnických pracovníků k zabezpečení neodkladné péče u poskytovatele, přeprava osob včetně zemřelého pacienta související s prováděním transplantací, neodkladná přeprava tkání a buněk určených k použití u člověka, přeprava léčivých přípravků, krve a jejích složek a zdravotnických prostředků nezbytných pro poskytnutí neodkladné péče nebo přeprava dalšího biologického materiálu, přeprava pacientů neodkladné péče, kterou se rozumí jejich přeprava mezi poskytovateli výhradně za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy, zdravotní služby v rozsahu činnosti odběrových zařízení nebo tkáňových zařízení podle jiných právních předpisů upravujících postupy pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských orgánů, tkání a buněk, zdravotní služby v rozsahu činnosti zařízení transfuzní služby nebo krevní banky podle právního předpisu upravujícího výrobu transfuzních přípravků, jejich skladování a výdej, specifické zdravotní služby podle zákona o specifických zdravotních službách, zdravotní služby podle zákona upravujícího transplantace nebo zákona upravujícího umělé přerušení těhotenství (§ 2 odst. 2 a 3)

Zdravotní výkon = preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky (§ 2 odst. 4 písm. b)

Způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání = způsobilost k samostatnému výkonu povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta nebo způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nelékařského povolání bez přímého vedení a odborného dohledu podle jiných právních předpisů (§ 12 odst. 1)

Ale pojďme si popořádku vysvětlit, co se to vlastně stalo. Před osmi dny vydala uvedená soudkyně usnesení, sp. zn. 1 Nc 1/2012 – 11, kterým zamítla návrh na nařízení předběžného opatření tohoto znění: „Fakultní nemocnici Motol se ukládá, aby paní XY zajistila během jejího porodu doma nezbytnou základní zdravotní péči zdravotního pracovníka s kvalifikací porodní asistentka, a to po jejím telefonickém oznámení o tom, že se jí porod rozběhl.“

JUDr. Stamidisová tak reagovala na návrh budoucí matky, která se rozhodla rodit doma. Hledala v Praze porodní asistentku a dostalo se jí informace od magistrátu, že žádná porodní asistentka v Praze nemá oprávnění samostatně poskytovat asistenci při porodu mimo porodnici.

Budoucí rodička vycházela z toho, že na volbu porodu doma má právo na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak ji vykládá Evropský soud pro lidská práva. Český stát jí však nezajistil možnost tuto volbu realizovat tím, že by umožnil porodním asistentkám asistovat u domácích porodů. Rozhodla se, že si vynutí tuto asistenci na státní nemocnici, neboť má za to, že na státní nemocnici lze požadovat, aby naplnila povinnost státu zajistit podmínky k volbě porodu doma. Na Fakultní nemocnici v Motole se pak obrátila proto, že je „spádová“ vzhledem k jejímu bydlišti. V Motole to na její žádost odmítli, obrátila se tedy na soud.

Soudkyně Stamidisová návrhu sice nevyhověla, ale jinak dala těhotné ženě za pravdu. Výslovně konstatuje: „Soud se ztotožňuje s tvrzením navrhovatelky, že má právo na volbu porodu doma a toto právo je součástí práva na ochranu soukromého a rodinného života. Pravdou je, že stát neuděluje v České republice registrace porodním asistentkám a odrazuje soukromé porodní asistentky od toho, aby poskytovaly péči u porodů doma. Vzhledem k neexistenci porodních asistentek bylo také na místě obrátit se se žádostí o zajištění péče během porodu na nemocnici ve spádové oblasti dle bydliště navrhovatelky, což je Fakultní nemocnice Motol. Je to státní zdravotnické zařízení, jehož zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví a je na místě od něj spravedlivě požadovat, aby naplnilo povinnost státu zajistit institucionální podmínky k volbě porodu doma. (…) Soud tedy má za to, že obecně, odhlédnuto od požadavku na nařízení předběžného opatření, je návrh navrhovatelky legitimní.“

Dovolím si předpokládat, že tato slova se v rozhodnutí objevila jen díky tomu, že návrh byl zamítnut a že tyto závěry nemají žádný právní dopad. V opačném případě by paní soudkyně zavazovala Fakultní nemocnici v Motole k protizákonné činnosti, neboť ta, jak tuším, nemá oprávnění k poskytování zdravotní péče porodními asistentkami v domácím prostředí.

Pokud má doktorka Stamidisová potřebu vyjádřit názor, že by stát měl více podporovat porodní asistenci v domácím prostředí, je to legitimní občanský postoj. V daném případě jej však paní soudkyně dle mého soudu vyjádřila způsobem nejen nemístným, ale také nedomyšleným.

Pominu skutečnost, že v době svobodné volby lékaře a zdravotnického zařízení žádné vymezení spádů nemocnic de iure neexistuje, a pokud něco v tomto smyslu de facto existuje, tak jsou to jen různé pomůcky pro specifické účely. Pokud by se však citované závěry soudu, které vyvozují uvedenou povinnost pro státní nemocnice, měly uplatnit v praxi, na koho by se obrátila budoucí rodička z Děčína? Nejbližší státní porodnice bude některá pražská. Jak by k ní včas na zavolání po počátku porodu asi tak porodní asistentka dojela? A jak by dlouho měla u ní setrvat, kdyby se porod táhl? Kdo by pak pomáhal rodit v porodnici, když by všechny porodní asistentky byly na zavolání v terénu?

Taky by mě zajímalo, kdo by to zaplatil? V seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami takový výkon není. Není to tedy péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Pak by měla hradit budoucí matka smluvní cenu. Ale jak by šlo mít smluvní cenu bez smlouvy, neboť porodnice by to dělala z donucení? A nezapomněla vůbec JUDr. Stamidisová na čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: „Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.“?

Závěrem nemohu opomenout i důvody, na základě kterých byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. V usnesení soudu se uvádí: „Soud má za to, že navrhovatelka měla celou situaci začít řešit dříve, než podáním návrhu na nařízení předběžného opatření dne 17. 1. 2012 s termínem porodu 18. 1. 2012. (…) Pokud by návrh na vydání předběžného opatření podala dříve, byla by možnost situaci řešit. Tak jak navrhovatelka požaduje petitem návrhu na nařízení předběžného opatření, aby soud uložil odpůrci povinnost, soud má za to, že sice požadavek není nevykonatelný, avšak za situace, kdy o této záležitosti je rozhodováno v den termínu porodu, je nereálné uložit odpůrci takovouto povinnost.“

Po pravdě příliš tomu nerozumím. Není jasné, v čem spočívá ona nereálnost okamžitého uložení povinnosti v době datových schránek. Je také třeba vnímat skutečnost, že porod nemusí nastat v předpokládaný den termínu porodu.

Byť z pohledu důsledků vnímám toto zamítavé rozhodnutí soudu jako správné, je samotné zamítnutí tím jediným, co se mi na tomto rozhodnutí jeví jako správné.

Také Úřad pro ochranu osobních údajů se vyjádřil velmi kriticky k systému Národních zdravotních registrů. „K této aktuální problematice vydává Úřad následující vyjádření se záměrem odstranit nesprávná tvrzení týkající se legislativního procesu, neboť je zejména v odborných kruzích nepravdivě sdělováno, že Úřad se záměrem zdravotnických registrů souhlasí, resp. s ním byl návrh (dostatečně) projednán. Úřad na problematiku přípravy nových zdravotnických registrů upozorňoval Ministerstvo zdravotnictví ČR opakovaně, počínaje rokem 2007 u příležitosti připomínkování návrhu věcného záměru zákona o zdravotních službách. Mimo legislativní proces se předseda Úřadu obrátil na vedení ministerstva zdravotnictví s upozorněním na nedostatky v přípravě registrů a na nejasné podmínky ochrany osobních údajů v informačních systémech resortu ministerstva zdravotnictví. …

Za hlavní nedostatek vládního návrhu Úřad považuje velmi obecné zaměření na celkový rámec informačního systému, aniž by byly definovány účelné a přesně stanovené postupy zpracování citlivých údajů občanů a přitom odůvodněna jejich potřebnost dlouhodobého uchovávání v registrech a nutnost sdružování či sdílení citlivých dat napříč registry. Zkušenosti z jiných evropských států ukazují, že pro účel, jehož má docílit národní zdravotnický informační systém, postačují databáze klinických studií vedených buď se souhlasem pacienta, nebo dokonce anonymně.

Ve vládním návrhu není odůvodněna účelnost centralizované koncepce povinného uchovávání citlivých údajů občanů i slučování některých registrů sloužících rozdílným účelům, namísto toho, aby byly v potřebných případech předávány či sdíleny jen potřebné údaje. …

Odůvodnění vládního návrhu zákona o zdravotních službách zcela opomíjí otázku zabezpečení údajů uchovávaných v registrech před neoprávněnými přístupy a zneužitím. Protože se navrhuje uchovávat a sdružovat informace, které jsou mnohdy kopiemi částí zdravotnické dokumentace, vzniká návrhem na zpracování údajů v elektronických systémech a na internetu významné riziko ohrožení soukromí občanů.“ (celé stanovisko na adrese http://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=14&loc=328)

Vzhledem k tomu, že osobní údaje vedené v národních registrech jsou údaji nesmírně citlivými, je tato výtka i podle mého názoru zcela na místě

O co v tomto soudním sporu šlo?

 Skutkový stav

Provozovatel pohřební služby se domáhal úhrady nákladů, jež mu vznikly v případech v žalobě specifikovaných v celkové výši 47.278,- Kč, v souvislosti s přepravou lidských pozůstatků z bydliště zemřelých na zdravotní pitvu na oddělení soudní patologie Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, s odůvodněním, že předmětnou přepravu provedl na základě příkazu lékařů žalovaného (Územního střediska záchranné služby Moravskoslezského kraje), který však odmítá řádně vyúčtované částky uhradit.

Žalovaný v obraně namítal nedostatek své pasivní věcné legitimace s poukazem na zákonnou povinnost lékaře žalovaného nařídit provedení pitvy a na to, jak prohlídka zemřelého pojištěnce, tak i pitva včetně dopravy k ní, jsou úkony zdravotní péče hrazené povinně z veřejného zdravotního pojištění, zdravotní pojišťovna tak činí přímo vůči pohřebním službám, i když tyto nejsou zdravotnickým zařízením. Přitom smluvní vztah mezi zdravotní pojišťovnou a jiným než zdravotnickým zařízením zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nevylučuje.

Rozhodnutí okresního soudu

Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce na základě výzev lékařů žalovaného provedl v období měsíců březen až listopad 2007 předmětné přepravy lidských pozůstatků z Třince na pitvu do Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, vyúčtoval žalovanému za tuto činnost cenu, kterou žalovaný dobrovolně neuhradil. Soud pak žalovanégo zavázal k zaplacení.

Dovodil při tom mimo jiné, že smluvní vztah v předmětných případech vznikl mezi žalobcem a žalovaným, pokud lékař – zaměstnanec žalovaného nařídil pitvu zemřelých a převoz jejich pozůstatků na pitvu a žalobce byl povinen bezodkladně pozůstatky převzít. Tento vztah pak za použití ust. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku při závěru, že předmět smlouvy, tedy převoz lidských pozůstatků na pitvu a zpět, byl sjednán zcela určitě.

Rozhodnutí krajského soudu

Dle názoru odvolacího soudu (Krajský soud v Ostravě) však v předmětném případě nelze dovodit uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky. Rozhodnutí lékaře žalovaného o provedení pitvy, učiněné při prohlídce mrtvého a spojené s nařízením převozu mrtvého k pitvě dle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 19/1988 Sb. není objednávkou, tedy projevem vůle uzavřít ve prospěch objednatele či třetí osoby smlouvu o přepravě konkrétních lidských pozůstatků na pitvu a zpět, nýbrž splněním povinnosti stanovené právním předpisem. Stejně tak na straně žalobce jako provozovatele pohřební služby nejde o projev smluvní volnosti, splní-li povinnost dle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., převzít po výzvě lékaře lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu. Není tedy dán oboustranný shodný projev vůle uzavřít o převozu lidských pozůstatků úplatnou smlouvu.

Rovněž předmět závazků obou účastníků nelze mít za dostatečně určený, pokud nedošlo k dohodě o tom, jaký závazek by měl v uvažovaném dvoustranném právním vztahu dle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku plnit vůči žalobci žalovaný. Nebylo ani tvrzeno, že by se žalovaný zavázal uhradit za přepravu lidských pozůstatků žalobci náklady na převoz, ať už ve výši žalobcem požadované, či případně v ceně obvyklé.

Z uvedeného se podává závěr, že pro absenci vůle uzavřít smlouvu a pro nedostatek náležitosti smlouvy – určení předmětu závazku žalovaného, k uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky o převozu lidských pozůstatků na pitvu dojít nemohlo a závěr o pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu z nepojmenované smlouvy není proto správný.

Je však bez pochybností, že žalobce, který fakticky předmětnou činnost provedl, činil tak jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Jeho právo na náhradu nákladů a přiměřeného zisku je zakotveno ve shora citovaném ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, který však uvedením, že tyto náklady nese ten, v jehož zájmu vznikly, blíže neurčuje subjekt povinný k náhradě takto vzniklých nákladů. Nečiní tak ani ustanovení § 5 citovaného zákona, dle jehož odstavců 1 a 5 je nositelem nákladů spojených s převozem lidských pozůstatků a úkony s tím spojenými, ovšem s výjimkou převozu na pitvu, objednatel pohřbu, popř. příslušná obec.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci, dle § 13 odst. 2 písm. o) cit. zák. pak hrazená zdravotní péče zahrnuje také prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy. Rovněž dle ustanovení § 39 cit. zák. zahrnuje hrazená péče i prohlídku zemřelého pojištěnce, pitvu, dopravu k pitvě a dopravu z pitvy do místa, kde k úmrtí došlo, popř. do místa pohřbu.

Podle ustanovení § 17 odst. 1 cit. zák. za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Podle ustanovení § 17 odst. 4 cit. zák. zdravotnická zařízení a další subjekty poskytující hrazenou péči jsou povinny ve vyúčtování zdravotním pojišťovnám uvádět čísla pojištěnců, kterým hrazenou péči poskytly.

Z uvedených předpisů se dle názoru odvolacího soudu podává, že zdravotní péče hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění zahrnuje mimo jiné též pitvu a dopravu k pitvě a zpět.

Přitom zdravotní pojišťovna může, jak předvídá ustanovení § 17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb. (zákonodárce použil výrazu „a další subjekty poskytující hrazenou péči“), uzavřít smlouvu i s jiným subjektem, než se zdravotnickým zařízením, při splnění podmínky, že i tento poskytuje onu hrazenou péči. Dále může zdravotní pojišťovna poskytnout úhradu za nutnou a neodkladnou hrazenou péči i tomu subjektu, s nímž nemá uzavřenu smlouvu (srov. § 17 odst. 1 věta třetí cit. zák.). Převoz na pitvu na základě výzvy lékaře dle § 5 vyhlášky č. 19/1988 Sb. provádějícího ohledání, lze pak mít dle názoru odvolacího soudu za „nutnou a neodkladnou zdravotní péčí“ pojištěnci.

Z uvedených závěrů plyne, že není dána povinnost k zaplacení žalobcem požadovaných nákladů na straně žalovaného. Proto odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu vůči žalovanému v celém rozsahu zamítl pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace ve sporu.

Závěrem

Rád bych upozornil na dva zajímavé závěry tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. První je, že Krajský soud v Ostravě jako další v řadě dospěl k závěru, že skutečnost, že lékař indikuje provedení určitého zdravotního výkonu – zde tedy velmi specifické zdravotní služby v podobě dopravy na pitvu a zpět, nikoli tedy poskytnutí zdravotní péče – neznamená, že si danou službu objednává. Není tedy jejím objednatelem, a tudíž by neměl být (respektive jeho zaměstnavatel – zdravotnické zařízení) tím, kdo bude za provedení této služby platit.

V případě „běžné“ zdravotní péče znamená její indikace pouhé doporučení pacientovi k absolvování indikovaného zdravotního výkonu. Objednatelem indikovaného zdravotního výkonu pak je samotný pacient, který si daný výkon na základě indikace lékaře vyžádá od poskytovatele této zdravotní služby. Je tedy i primárním dlužníkem ve vztahu k ceně poskytnuté zdravotní služby. To může být modifikováno pouze tím, že se jedná o zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, pacient-objednatel je pojištěncem v systému veřejného zdravotního pojištěné a poskytovatel zdravotní služby je smluvním partnerem zdravotní pojišťovny, u které je pacient registrován. Pak je dlužníkem zpravidla zdravotní pojišťovna.

Druhý zajímavý poznatek je aplikace právní normy vyplývající z třetí věty § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, („Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci.“) na dopravu k pitvě a zpět. Mám tedy na mysli závěr, že tato doprava je nutnou a neodkladnou zdravotní péčí.

Tento závěr, soudem nijak blíže neodůvodněný, považuji za velmi sporný. V podstatě lze říct, že se s ním nijak neztotožňuji, a to mimo jiné vzhledem k tomu, co explicitně říká nová právní úprava (viz dále). A to přesto, že považuji obecně za správné, aby převod zemřelého na indikovanou pitvu byl hrazen z veřejných rozpočtů.

Na okraj tohoto druhého závěru jen dodávám, že zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve svém definičním § 2 považuje sice „nakládání s tělem zemřelého v rozsahu stanoveném tímto zákonem, včetně převozu těla zemřelého na patologicko-anatomickou pitvu nebo zdravotní pitvu a z patologicko-anatomické pitvy nebo ze zdravotní pitvy prováděné poskytovatelem podle zákona o pohřebnictví“ [§ 2 odst. 2 písm. c)] za zdravotní službu, nikoli však za zdravotní péči [viz § 2 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 4].

Úvahy o poměřování nákladovosti léčby a jejího přínosu  na základě ekonomických měřítek jsou v zahraničí běžné a i v ČR si na úvahy tohoto  typu budeme muset  zvyknout. Ovšem při těchto úvahách nelze zaměňovat  stanovení „ceny lidského života“ a QALY (The quality-adjusted life year), jak to činí HN. QALY je  zkratka vyjádření roku života upraveného v závislosti na jeho kvalitě s tím, že 1 QALY je rok života při perfektním zdravotním stavu.  

Vzhledem k tomu, že QALY není v ČR doposud příliš diskutovanou záležitostí, odkazuji pro lepší pochopení tohoto institutu na stránky Medical Tribune, kde krátká debata o QALY proběhla.

Je nesporné (vzhledem k společenskému konsensu), že dárky (minimálně v České republice) nosí Ježíšek. Tato skutečnost má ovšem z právního hlediska kauzální následky, jež běžnému člověku nejsou primárně zcela patrné.

Běžný občan se raduje z dárku, který pod stromečkem obdrží. Neuvědomuje si, že tento dar s sebou přináší z právního hlediska taktéž závazky. Již staří Římané se závazkem „dare“ spojovali určité povinnosti, které vznikaly druhé straně.

I při štědrovečerním dnu je třeba si uvědomit, že Ježíšek nenosí dárky jen tak, ale očekává od obdarovaných přístup „do ut non facias“. V českém právním řádě je tato povinnost vyjádřena v § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Toto ustanovení výslovně uvádí, že: „Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.“ Obdarovaný je povinen vydat vše, co bylo předmětem daru, a s tím i užitky získané od okamžiku, kdy přestal být v dobré víře, tj. kdy svým hrubým chováním porušil dobré mravy.

Z výše uvedeného hlediska by se měli mít veškeří obdarovaní na pozoru. Vezmeme-li v potaz, že rodina Ježíška se skládá z příbuzných jako je Bůh otec, Duch Svatý, Panenka Maria, je veškeré klení zjevnou skutečností, která může mít za následek realizaci právní normy uvedené v již výše zmíněném §  630 OZ.

Proto upozorňuji veškeré obdarované, že kletby typu: „Jéžišmarja, Bože můj, či sakra, apod.“ mohou mít z právního hlediska zcela zásadní dopady do materiální sféry. Nechci samozřejmě předkládat judikaturní rozhodnutí, nicméně veškeré dárky by mohly být na základě včas a dobře podané žaloby vráceny Ježíškovy.

Recentní právní jurisprudence totiž již několikrát konstatovala, že „předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Jde buď o porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné…“  

Vzhledem k tomu, že klení bývá u některých jedinců častým jevem, zdá se být jasné, že požadavek soustavnosti by byl naplněn.  Z uvedeného hlediska se jeví jako pravděpodobné, že právní kancelář zastupující Ježíše Krista by v podobné situaci mohla z nákladů řízení vytřískat nemalé zisky.

A jaká je situace z hlediska de lege ferenda? Ani nový občanský zákoník ateisty nepotěší. Zdá se, že vánoční atmosféra od roku 2014 ještě zhoustne.  Ustanovení § 2044 odst. 1 uvádí, že: „Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.“

Vzhledem k sekularizaci postmoderní doby a značnému úbytku věřících (a tedy i materiálních příspěvků ve prospěch Ježíška) je možné, že situace – a to i vzhledem k některým kontroverzním výrokům Ježíše (pro př. uveďme zejména citaci „Snáze projde velbloud uchem jehly,
než aby bohatý vešel do Božího království“ /MK 10, 25/), že bude Ježíšek nárokovat veškeré dary zpět.

Lze tedy jen konstatovat, že situace je tedy pro ateisty z právního hlediska krajně nevýhodná.