„Povinnost konkrétního očkování stanovuje vyhláška ministerstva zdravotnictví. NSS dospěl k závěru, že vyhláška vychází ze zákona a respektuje zákonné meze. Odpovídá tak ústavně právnímu požadavku, podle něhož lze povinnosti ukládat toliko na základě zákona. Sedmičlenný rozšířený senát ale nebyl při rozhodování jednotný, tři členové měli jiné stanovisko.“ Celý text naleznete zde.

Už se těším na zveřejnění plného znění rozhodnutí na webu Nejvyššího správního soudu, abychom se zde mohli opět se Zuzanou Candigliota přátelsky poškorpit;-))

 Workshop se uskuteční v zasedací místnosti v 7. patře Ústavu státu a práva Akademie Věd ČR, v.v.i., Národní 18, Praha 1.

Nyní přikládám program workshopu:

Program:

Pozvánka v pdf. formátu je zde:

program workshopu 22052012 

První akcí je mezinárodní konference  s názvem : Právo a morálka: spojenci či lhostejní souputníci?, která se koná 12.5. 2012.  Druhá akce se koná 15.5.  a jedná se o diskuzní fórum na téma: Jak by stát měl rozhodovat o očkování dětí.

Pozvanka_Konference_Pravo a moralka

pozvanka (1) 

Další odkazy najdete v článku IVF linked to risk of birth defects and heart disease.

Současné znění ZoZS: § 35
(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu. Vždy je však třeba zjistit názor nezletilého pacienta, který je s ohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se, a názor pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Vyjádří-li pacient uvedený ve větě druhé svůj názor, zaznamená se do zdravotnické dokumentace; do zdravotnické dokumentace se rovněž zaznamená důvod, pro který nemohl být názor pacienta zjištěn.
(2) Jde-li o nezletilého pacienta,
a) jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se
1. souhlas obou rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života,
2. souhlas alespoň jednoho z rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které nejsou zdravotními službami podle bodu 1, nebo k postupu podle písmene b);
tím není dotčena možnost poskytovat zdravotní péči bez souhlasu podle § 38,
b) který dovršil 15 let věku, lze mu zdravotní služby poskytované registrujícím poskytovatelem poskytovat bez zjišťování souhlasu zákonného zástupce, pokud zákonný zástupce s takovým postupem vyjádří písemný souhlas, který může podmínit následným informováním o poskytnutých zdravotních službách; písemný souhlas zákonného zástupce je součástí zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém pacientovi.
(3) Poskytovatel oznámí soudu do 24 hodin za účelem ustanovení opatrovníka, že
a) nelze získat k poskytnutí zdravotních služeb souhlas obou rodičů podle odstavce 2 písm. a) bodu 1, nebo
b) názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho další zdravotní stav nebo kvalitu života a které nelze poskytnout bez souhlasu, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce.
(4) Jde-li o zdravotní služby, které lze podle § 38 poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta uvedeného v odstavci 1 a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určený poskytovatelem.
(5) Jde-li o pacienta uvedeného v § 28 odst. 4, poskytovatel vyloučí, má-li podezření, že je tento pacient zneužíván nebo týrán, popřípadě, že je ohrožován jeho zdravý vývoj, přítomnost osob uvedených v § 28 odst. 3 písm. e) při poskytování zdravotních služeb, pokud jde o vyšetření za účelem vyloučení známek uvedených skutečností.

Navrhované znění ZoZS: § 35
(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu. Nezletilý může v obvyklých záležitostech udělit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a nejedná-li se o poskytnutí zdravotních služeb spojených s vážným nebezpečím pro život nebo zdraví nezletilého pacienta.
(2) Jde-li o nezletilého pacienta, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, který dovršil 15 let věku, lze mu zdravotní služby poskytované registrujícím poskytovatelem poskytovat bez zjišťování souhlasu zákonného zástupce, pokud zákonný zástupce s takovým postupem vyjádří písemný souhlas, který může podmínit následným informováním o poskytnutých zdravotních službách; písemný souhlas zákonného zástupce je součástí zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém pacientovi.

(3) Jde-li o pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, vyžaduje se k poskytnutí zdravotních služeb spojených s vážným nebezpečím pro život nebo zdraví pacienta přivolení soudu.
(4) Poskytnutí zdravotních služeb nezletilému pacientovi, který dovršil čtrnáct let a který vážně odporuje poskytnutí zdravotních služeb, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilém pacientovi zbaveném způsobilosti k právním úkonům. Nesouhlasí-li zákonný zástupce s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi, který dovršil čtrnáct let, ač si jejich poskytnutí tento pacient přeje, lze poskytnout zdravotní služby na jeho návrh nebo na návrh osoby jemu blízké jen se souhlasem soudu.
(5) Jde-li o zdravotní služby, které lze podle § 38 poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta uvedeného v odstavci 1 a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určený poskytovatelem.
(6) Jde-li o pacienta uvedeného v § 28 odst. 4, poskytovatel vyloučí, má-li podezření, že je tento pacient zneužíván nebo týrán, popřípadě, že je ohrožován jeho zdravý vývoj, přítomnost osob uvedených v §28 odst.3 písm.e) při poskytování zdravotních služeb, pokud jde o vyšetření za účelem vyloučení známek uvedených skutečností.

Důvodová zpráva: Úprava poskytování péče nezletilému pacientovi ve stávajícím znění činí závažné problémy při fungování poskytovatelů zdravotních služeb. Tyto problémy se řeší naprosto nevhodnými nástroji, které dále ztěžují poskytování zdravotní péče nezletilým a dokonce je nutí k obcházení zákona (např. institut plných mocí). Stávající úprava také nerespektuje ustanovení čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně: „Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti.“ a ustanovení Úmluvy o ochraně práv dítěte (čl. 12 : 1. „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.“). Stávající úprava je rovněž v rozporu s ustanoveními OZ, která výslovně umožňují nezletilým činit určité právní úkony ( § 9 OZ „Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.“). I nový občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb. vychází z principů společných všem civilizovaným zemím a umožňuje nezletilému v určitých situacích projevit právně relevantně svou vůli. V ustanovení § 95 NOZ se tak stanoví, že : „Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.“

Proto se navrhuje v i ZoZS vyjít z již osvědčené právní úpravy obsažené v OZ a modifikovat ji směrem k úpravě NOZ. Navrhuje se vyjít z pojetí, že za nezletilého (i osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům) uděluje souhlas jeho zákonný zástupce; je-li však tato osoba schopna úsudku, musí se přiměřeného poučení dostat i jí. Zároveň se bere v úvahu osobnost dospívajícího člověka v závislosti na jeho vyspělosti. Proto se navrhuje, aby nezletilý, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti (doporučenou hranicí pak je věk čtrnácti let ovšem v určitých případech je možno posunout věkovou hranici i níže) mohl v nezávažných případech rozhodovat i samostatně. Zejména se však navrhuje brát jako respektabilní vůli nezletilého člověka, který dovršil čtrnáct let, pokud se jeho vůle ze závažných důvodů střetne s vůlí zákonného zástupce. Totéž má obdobně platit rovněž v případech, kdy má být zasaženo do integrity zletilého pacienta, který je sice zbaven způsobilosti k právním úkonům, ale přesto schopen úsudku. Tyto případy se navrhuje řešit s ingerencí soudu. Návrh opouští koncepci ustanovení opatrovníka, neboť tento institut dostatečně nechrání zájmy nezletilého pacienta (v řadě případů je ustanovována osoba, která k pacientovi nemá žádný vztah a pouze mechanicky rozhodne) a přiklání se k rozhodování se souhlasem soudu, kdy vyšší ingerence soudu by měla zajistit skutečné řešení rozporu a zohlednění racionální argumentace nezletilého nebo jeho zákonného zástupce.

Jak již bylo na těchto stránkách diskutováno, může současná problematická právní úprava souhlasu s poskytováním zdravotních služeb u nezletilých vést v praxi k tomu, že bude snaha u nezletilých o „zneodkladnění“ péče tak, aby nemusel být vyžadován informovaný souhlas. To s sebou ovšem nese určitá rizika.  Asi největším je skutečnost, že vymezení a následný výklad tohoto právního termínu je poněkud neurčitý a vágní. V praxi bude také problematické, že zákon o zdravotních službách v §5 užívá současně i pojmu akutní péče, jehož definiční znaky jsou v mnoha ohledech podobné, nicméně v případě poskytování akutní péče je informovaný souhlas vyžadován – v případě, že by nebyl poskytnut, jednalo by se o péči non lege artis.

Zákon definuje neodkladnou a akutní péči v ustanovení § 5 následujícím způsobem:

neodkladná péče – „účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí“;

akutní péče – „účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí“.

Vzhledem k uvedenému znění lze vážně pochybovat o tom, zda je možné jednoznačným způsobem rozlišit neodkladnou a akutní péči. Zde ponechávám prostor k diskusi, neboť mi přijde hranice mezi těmito pojmy jako krajně nepřehledná.

Dále k zamyšlení nabádá problematická interpretace textu „omezení vzniku náhlých stavů, které způsobují náhlou nebo intenzivní bolest,“ přičemž pokud se jedná o bolest náhlou, nemusí se jednat ani o bolest intenzivní. Podobně pak i dikce „zamezení vážného poškození zdraví“ nabízí možnosti k poskytování péče pro nezletilé bez souhlasu.

A k doplnění je třeba ještě brát v úvahu Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která v čl. 8 stanoví, že „pokud v situacích nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést neprodleně, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.“

Je potom znění tohoto článku širší než interpretace neodkladné péče podle zákona o zdravotních službách?

Jaký je v tomto případě interpretační rámec jednotlivých pojmů a jaká bude aplikace? Zdá se, že hranice je nejistá…

Jedná se o následující právní předpisy:

Zákon č. 115/2012 sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání)

Vyhláška č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče

Vyhláška č. 101/2012 Sb., o podrobnostech obsahu traumatologického plánu poskytovatele jednodenní nebo lůžkové zdravotní péče a postupu při jeho zpracování a projednání

Vyhláška č. 100/2012 Sb., o předepisování zdravotnických prostředků a o podmínkách zacházení s nimi

Vyhláška č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb

Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci

Vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče

Dne 05.03.2012 vyšel v Medical Tribune (zdroj: www.tribune.cz) zajímavý článek  od právníka ČLK Mgr. Miloše Mácy – Jak se změní zákony pro pediatry. Rozbor právníka ČLK. V rámci tohoto rozboru dospěl Mgr. Máca k velmi zajímavým závěrům:

„Vyšetřuje-li lékař dítě mladší 15 let bez přítomnosti rodičů, v prvé řadě by měl pokusit se kontaktovat jednoho rodiče telefonicky. Je možné vyzvat samotné dítě, ať lékaře s rodičem spojí. Teprve, není-li možné ani jednoho rodiče kontaktovat, je možné ještě přistoupit na onen předpokládaný souhlas, a to tak, že lze u dítěte jedinou otázkou ověřit, zda rodiče vědí, že dítě šlo lékaře navštívit. V drtivé většině případu dostanete kladnou odpověď. Tím, že rodič byl informován od dítěte, že si dítě zajde k lékaři, anebo rodiče dokonce samotné dítě k lékaři poslali, dávají tím opět najevo, že souhlasí s péčí, kterou případně bude nutné u lékaře poskytnout. Není zároveň vinou lékaře, že rodiče v danou chvíli nejsou dostupní. Pouze v případě, kdy by lékaře dítě mladší 15 let navštívilo bez vědomí rodičů a bylo by nutné mu poskytnout lékařskou péči, doporučuji jednoho ze zákonných zástupců raději kontaktovat – v případě péče, která není neodkladnou, předem před poskytnutím, v případě neodkladné péče alespoň ex post.“

Po přečtení této pasáže článku jsem ovšem nabyl dojmu, že ČLK vykládá zcela jiný zákon než je nový zákon o zdravotních službách. A současně poskytuje pediatrům zcela zavádějící informace (i když lákavé).

Po přečtení článku Mgr. Mácy a dalších vyjádřeních ČLK k novému zákonu prezentovaných médii by možná bylo vhodné se optat, zda právníci ČLK jsou schopni poskytovat skutečně erudovaná a správná stanoviska nebo jen matou odbornou veřejnost.