Jinak pro kolegyni Candigliotu – návrh úpravy zde zveřejním. Jen o něm teď jednáme s některými poslanci, takže bych si Vás dovolil požádat o strpení.

– Odstranění nosní mandle a založení ventilačních trubiček je naprosto běžný zákrok. Ale není zcela bez rizika. Tak jako není žádná operace v celkové narkóze.

– Do preventivní péče zcela určitě nepatří vyšetření pro bolesti ucha, krku atd.
– Mandle se netrhají.
– Operace mandlí není bez rizika. Například na stránkách ENTUSA.COM je popisována incidence úmrtí po tonzilektomii u jednoho na každých 15tis. operovaných pacientů:
http://www.entusa.com/tonsillectomy_complications.htm
– Podání očkovací látky může mít těžké a trvalé nežádoucí účinky (viz příbalové letáčky).
http://www.vakciny.net/principy_ockovani/pr_05.html

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách – Poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi

Dne 1. dubna 2012 nabývá účinnosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který mimo jiné upravuje práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

Ministerstvo zdravotnictví k poskytování zdravotních služeb nezletilým pacientům (§ 35 a 38 zákona) vyslovuje tento právní názor:

I.
Podle § 35 odst. 1 (věta první a druhá) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se nezletilému pacientovi poskytují zdravotní služby se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu.
Ustanovení § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona o zdravotních službách dále stanoví, že pro poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, je potřeba souhlasu obou rodičů, jsou-li jeho zákonnými zástupci.

Zákon o zdravotních službách blíže neurčuje, co lze považovat za „zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“. Při posouzení, zda jde o uvedené „zdravotní služby“, je třeba vycházet zejména z charakteru zdravotní péče poskytované v rámci uvedených zdravotních služeb (zdravotních výkonů prováděných při poskytování této zdravotní péče), účelu jejího poskytnutí a dopadů na zdravotní stav pacientů, popřípadě na kvalitu jejich života, podle dosavadních zkušeností založených na poskytování dotčené zdravotní péče, a to za obvyklých podmínek.

Podle názoru Ministerstva zdravotnictví nelze pod § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona podřadit zdravotní služby, jejichž součástí je zdravotní péče (zdravotní výkony prováděné při poskytování této zdravotní péče), která podle dosavadních odborně medicínských zkušeností získaných na základě poskytování zdravotních služeb za uznávaných medicínských postupů není považována za zdravotní péči, která by mohla za obvyklých podmínek podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.

Za negativní ovlivnění dalšího zdravotního stavu pacienta nebo kvality života nelze rovněž považovat dočasné „nepohodlí“ nebo přechodné potíže doprovázející poskytnutí dotčených zdravotních služeb (účinky léčby).

S ohledem na výše uvedené, za zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, nelze podle názoru Ministerstva zdravotnictví považovat zejména preventivní péči, včetně očkování, podávání běžných léků, atd.

Mezi zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, budou naopak patřit některé operační výkony (například transplantace nebo výkony plastické chirurgie), chemoterapie atd.

takže očkování se to netýká , a netýká se to ani VŠECH operativních zákroků ….. jak jsem se dočetl …

kde tedy zjistím , které zákroky atd. mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života ??? nebo si to každý lékař určí sám,dle svého uvážení ? Jde mi o to , že dcera , kterou mám soudně ve vlastní péči jde opakovaně na trhání krční mandličky + na tzv. trubičku do uší. Byla již před dvěma léty a doktoři tenkrát řekli,že jde o banální běžný zákrok , kdy je dcera za 3dny doma. Jde o to , že biologická matka dělá naschvály a něco jako na truc s ničím nesouhlasí… jak potom postupovat ?

a ještě jedna věc …

Ministerstvo zdravotnictví k poskytování zdravotních služeb nezletilým pacientům (§ 35 a 38 zákona) vyslovuje tento právní názor:

Jestliže rodič doloží písemný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb podepsaný druhým rodičem, není poskytovatel zdravotních služeb povinen a ani oprávněn zkoumat pravost takového vyjádření (podpisu zákonného zástupce nezletilého pacienta).

lidsky řečeno,když to druhý zákonný zástupce “ zfalšuje “ , tak lékař ani NESMÍ jakkoliv zkoumat pravost ??? to je taky takový divoký …

je jasně psáno , že S ohledem na výše uvedené, za zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, nelze podle názoru Ministerstva zdravotnictví považovat zejména preventivní péči (což dle mne je např. když příjde babička s vnukem k doktorovina běžné vyšetření – např. bolest ucha,v krku atd…) , včetně očkování, podávání běžných léků, atd.

ale naopak Mezi zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, budou naopak patřit některé operační výkony (například transplantace nebo výkony plastické chirurgie), chemoterapie atd.

píše se NĚKTERÉ OPERAČNÍ VÝKONY… Takže např. na trhání mandlí v narkoze by se vztahovat neměl …

dá se někde zjistit nějaký seznam výkonů – zákroků , které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života ???
A nebo to bude záležet který doktor si to jak dle sebe vyloží ???

Návrh zákona – leden 2011

§ 35
(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu.
(2) Jestliže je nezletilý pacient nebo pacient zbavený způsobilosti k právním úkonům schopen v dostatečné míře porozumět významu a charakteru poskytovaných zdravotních služeb a jejich vlivu na jeho zdraví a život, je třeba zjistit i jeho názor. Je-li názor pacienta uvedeného ve větě první v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce a nejde-li o zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu, oznámí poskytovatel do 24 hodin od vyžádání si souhlasu tuto skutečnost soudu, a to za účelem ustanovení opatrovníka. Obdobně poskytovatel postupuje v případě, kdy neposkytnutím zdravotních služeb z důvodu nesouhlasu zákonného zástupce by v budoucnu došlo k poškození zdraví nebo ohrožení zdravého vývoje pacienta.

Připomínky LLP (březen, květen):

k § 35 odst. 1: Doporučujeme za slova „Nezletilému pacientovi“ vložit slova „, který nedovršil šestnácti let,“, za slova „se souhlasem jeho zákonného zástupce“ slova „a za předpokladu, že jsou jednoznačně ve prospěch pacienta“ a na konec prvního odstavce vložit větu „Nezletilý pacient starší šestnácti let se považuje za způsobilého udělit souhlas samostatně s výjimkou případů, kdy tento pacient není schopen v dostatečné míře porozumět významu a charakteru poskytovaných zdravotních služeb a jejich vlivu na jeho zdraví a život; v tomto případě se postupuje podle odstavce druhého.“.
Naopak na základě zkušeností se stávající úpravou v zákoně o péči o zdraví lidu se jeví jako vhodné zjednodušit zdravotnickým pracovníkům situaci tím, že by se u osoby starší 16 let předpokládala způsobilost udělit souhlas se zákrokem či zákrok odmítnout. Tento model vychází z osvědčených úprav v zahraničí. Rovněž český zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství umožňuje, aby nezletilá ve věku dosažených 16 nebo 17 let sama bez zákonných zástupců rozhodla o provedení potratu. Naopak tento zákon u nezletilé do 16 let umožňuje provést zákrok jen se souhlasem zákonného zástupce. Domníváme se, že tuto úpravu lze převzít jako obecné pravidlo ke všem zákrokům, neboť nezletilý ve věku 16 let už má sám obvykle způsobilost k rozhodování o zdravotnických službách.
k § 35 odst. 2: Tento odstavec doporučujeme uvést v následujícím znění „Poskytovatel je povinen zjistit i názor nezletilého pacienta, který nedovršil šestnácti let, a pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Je-li názor pacienta v rozporu s názorem zákonného zástupce pacienta, oznámí poskytovatel do 24 hodin od vyžádání si souhlasu tuto skutečnost soudu za účelem posouzení schopnosti pacienta porozumět významu a důsledkům poskytovaných služeb. Jestliže soud shledá, že pacient tuto schopnost má, mohou mu být zdravotní služby poskytnuty pouze s jeho souhlasem, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu.“
Poskytování zdravotních služeb se souhlasem pacienta zbaveného či omezeného ve způsobilosti k právním úkonům by mělo respektovat následující zásady:
Při poskytování zdravotní péče osobám zbaveným způsobilosti k právním úkonům je třeba vycházet ze zásady, že nestačí pouhý souhlas opatrovníka, aniž by se zkoumala faktická způsobilost zdravotní službě porozumět a souhlas udělit (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Shtukaturov proti Rusku). Schopnost posoudit význam zdravotní péče a tedy způsobilost k právním úkonům obecně i ve zdravotní oblasti ve skutečnosti kolísá (to se týká i osob plně způsobilých k právním úkonům) a nemůže vždy odpovídat rozhodnutí soudu o zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům, které nemůže předvídat všechny situace, a to i vezmeme-li v potaz obecné nedostatky řízení, která k takovým rozhodnutím vedou. Je třeba proto posuzovat faktickou způsobilost v aktuální situaci a ve vztahu ke konkrétnímu úkonu.
Soud rozhodne, že pacient je schopný porozumět významu a důsledkům poskytované služby, když:
1. pacient je schopný pochopit informace relevantní pro rozhodnutí, a
2. pacient je schopný pochopit různé alternativy rozhodnutí, a
3. pacient je schopný uvědomit si rozumně předvídatelné dopady různých rozhodnutí.
Pokud pacient de facto není schopen souhlas s poskytnutím zdravotní péče vyslovit a jedná-li se o zdravotní služby poskytované jinak bez souhlasu nebo o nedobrovolnou hospitalizaci, mělo by se postupovat podle těchto ustanovení včetně přezkumu soudem, pokud jej zákon vyžaduje. V případě nedobrovolné hospitalizace by soud zkoumal jednak faktickou způsobilost pacienta, jednak splnění podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci (viz připomínka k § 38 odst.1).
Pokud pacient není de facto schopen souhlas poskytnout, nestačí pouze, že za něj souhlas udělí opatrovník, ale musí být stanoveno ještě alespoň kritérium, že poskytovaná služba je jednoznačně ku prospěchu pacienta (srov. zásadu 22 Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (99) 4 o zásadách právní ochrany nesvéprávných dospělých osob a rovněž odst. 154 Zprávy pro ČR o návštěvě CPT v roce 2006). Srovnej rovněž článek 12 a článek 25 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Automatické vyloučení z procesu rozhodování o hospitalizaci a léčbě lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům je v rozporu s těmito mezinárodními standardy a lze jej označit za diskriminační praktiku.
V případě pacientů de facto způsobilých vyslovit souhlas s poskytováním zdravotních služeb, mělo by se zásadně postupovat stejně jako u pacientů de iure způsobilých k právním úkonům. Pokud tedy de facto způsobilý pacient nesouhlasí s poskytnutím zdravotní služby či s hospitalizací, měla by platit kritéria a postupy podle ustanovení upravujících tyto situace (§ 37, § 38). To znamená, že v těchto situacích nemůže souhlas pacienta nahradit souhlas jeho zákonného zástupce (opatrovníka) ani opatrovníka ustanoveného ad hoc soudem jak je navrhováno v ustanovení § 34 odst. 2. Nedobrovolnou hospitalizaci pacientů de facto způsobilých poskytnout souhlas by měl rovněž přezkoumávat soud (viz připomínka k § 38 odst.1).
V situacích, kdy nelze poskytnout zdravotní služby bez souhlasu nebo přistoupit k nedobrovolné hospitalizaci by vůle de facto způsobilého pacienta měla být respektována a převážit případně nad vůlí opatrovníka.
Dále je možné, aby zákon stanovil, že v případě konfliktu vůle opatrovníka a opatrovance může v některých případech rozhodovat soud. Mělo by se ale jednat jen o závažnější úkony (kdy nepostačí projev vůle pacienta v případě, že je de facto způsobilý souhlas poskytnout) a zákon by pro tento postup soudu musel stanovit hmotněprávní kritéria, na základě kterých by soud rozhodoval (nezbytnost, prospěch pro pacienta, apod.) Zákonný zástupce a pacient (nebo i lékař) by rovněž měli mít možnost požádat soud o přezkum faktické způsobilosti pacienta udělit souhlas a přezkoumat, zda zdravotní služba je jednoznačně ve prospěch pacienta u pacientů de facto nezpůsobilých, za které dává souhlas zákonný zástupce.
Zásadně je třeba zjistit vždy i názor pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Bez zjištění jeho názoru by totiž nebylo možné posoudit jeho schopnost porozumět významu poskytovaných zdravotních služeb (faktickou způsobilost).
k § 38 odst. 2: Doporučujeme za slova „Nezletilého pacienta“ vložil slova „, který nedovršil šestnácti let,“.
k § 38 odst. 4: Doporučujeme za slova „Nezletilému pacientovi“ vložil slova „, který nedovršil šestnácti let,“.

Vypořádání připomínek ze strany MZČR:

- k návrhu za slova „Nezletilému pacientovi“ vložit „, který nedovršil šestnácti let,“ a za slova „se souhlasem jeho zákonného zástupce“ slova „a za předpokladu, že jsou jednoznačně ve prospěch pacienta“:

připomínka částečně přijata
K poznámce, že zdravotní péče (k níž by souhlas poskytovat nezletilý pacient) má být ve prospěch pacienta, je nutno podotknout, že nelze zákonem předpokládat, že může jít o poskytnutí zdravotní péče (zdravotních služeb), která by nebyla ve prospěch pacienta a podmínit poskytnutí takové péče souhlasem zákonného zástupce.

Text upraven:
Jde-li o pacienta staršího 15 let, lze zdravotní služby poskytované registrujícím poskytovatelem poskytovat bez souhlasu zákonného zástupce, pokud zákonný zástupce s takovým postupem vysloví souhlas. Zákonný zástupce může souhlas podmínit následným informováním o poskytnutí zdravotních služeb. Záznam o souhlasu zákonného zástupce je součástí zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém pacientovi; záznam podepíše ošetřující lékař, zákonný zástupce a nezletilý pacient

- k návrhu řešit rozpor mezi nezletilým a rodičem nikoliv ustanovením opatrovníka soudem, ale přímo soudním rozhodnutím tak, že soud umožní rozhodnout se nezletilému, pokud se zjistí, že má způsobilost se rozhodnout samostatně:

připomínka nepřijata
Pokud by měl soud posuzovat uvedené skutečnosti, musel by ustavit znalce, což mnohdy nebude z časových důvodů reálné. Mohlo by dojít k ohrožení nebo poškození zdraví pacienta.
Text týkající se postupu soudu náleží do OSŘ – kompetence Min. spravedlnosti.

ZÁROVEŇ JE TŘEBA UPOZORNIT NA TO, ŽE V DOKUMENTU MZČR Z ČERVNA 2011 O ZPRACOVÁNÍ PŘIPOMÍNEK Z RŮZNÝCH PŘIPOMÍNKOVÝCH MÍST ŽÁDNÉ PŘIPOMÍNKOVÉ MÍSTO NENAVRHOVALO, ABY SE OZNAMOVALA SOUDU I SKUTEČNOST, ŽE NEBYL ZÍSKÁN SOUHLAS OD OBOU RODIČŮ.

Návrh zákona – červen 2011

§ 35
(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu. Jestliže je tento pacient schopen v dostatečné míře porozumět významu a charakteru poskytovaných zdravotních služeb a jejich vlivu na jeho zdraví a život, je třeba zjistit i jeho názor. Jde-li o pacienta staršího 15 let, lze zdravotní služby poskytované registrujícím poskytovatelem poskytovat bez souhlasu zákonného zástupce, pokud zákonný zástupce s takovým postupem vysloví souhlas. Zákonný zástupce může souhlas podmínit následným informováním o poskytnutých zdravotních službách. Záznam o souhlasu zákonného zástupce podle věty třetí a čtvrté je součástí zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém pacientovi; záznam podepíše ošetřující lékař, zákonný zástupce a nezletilý pacient.
(2) Jde-li o nezletilého pacienta, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se k poskytnutí zdravotních služeb souhlas alespoň jednoho z rodičů. Souhlas obou rodičů se vyžaduje, jde-li o poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života a nejde-li o zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu.
(3) Nebyl-li získán souhlas obou rodičů podle odstavce 2 nebo názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce, oznámí poskytovatel do 24 hodin od vyžádání si souhlasu tuto skutečnost soudu, a to za účelem ustanovení opatrovníka.
(4) Jde-li o zdravotní služby, které lze podle § 38 poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta uvedeného v odstavci 1 a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určených poskytovatelem.
(5) Jde-li o pacienta uvedeného v § 28 odst. 4, poskytovatel vyloučí, má-li podezření, že je tento pacient zneužíván nebo týrán, popřípadě, že je ohrožován jeho zdravý vývoj nebo dochází k závažnému porušení rodičovské zodpovědnosti nebo jiných povinností spojených s péčí o dítě, přítomnost osob uvedených v § 28 odst. 3 písm. e) při poskytování zdravotních služeb, pokud jde o vyšetření za účelem vyloučení známek uvedených skutečností.

Připomínky LLP (srpen)

3. Bez souhlasu rodičů v sedmnácti ani k zubaři
Návrh zákona znemožňuje všem nezletilým bez ohledu na věk, aby navštěvovali lékaře bez souhlasu rodičů. To znamená, že i sedmnáctiletí budou moci podstupovat zákroky jako například odběr krve či rentgen pouze se souhlasem rodičů. Oproti současné úpravě, kdy lékař sám posoudí vyspělost nezletilého dát souhlas, má dojít k významnému omezení práv nezletilých. Sice v případě dětského lékaře, zubaře a gynekologa budou rodiče moci předem svolit, aby jejich děti starší 15 let mohli lékaře navštěvovat sami, pokud ale například takové svolení rodič své sedmnáctileté dceři nedá, gynekolog by měl takovou pacientku bez doprovodu rodiče odmítnout.
Doporučujeme přijmout § 35 odst. 1-3 v následujícím znění:
§ 35
(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se zdravotní služby poskytují se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu nebo kdy je nezletilý způsobilý udělit souhlas samostatně. Je třeba zjistit názor tohoto pacienta; vyjádří-li pacient svůj názor, zaznamená se do zdravotnické dokumentace. Nezletilý pacient, který dovršil 15 let věku, se považuje za způsobilého udělit souhlas samostatně s výjimkou případů, kdy udělení souhlasu není přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti.
(2) Jde-li o nezletilého pacienta nezpůsobilého udělit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb samostatně, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se k poskytnutí zdravotních služeb souhlas alespoň jednoho z rodičů. Souhlas obou rodičů se vyžaduje, jde-li o poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života a nejde-li o zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu.
(3) Nebyl-li získán souhlas obou rodičů podle odstavce 2 nebo názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce, oznámí poskytovatel do 24 hodin od vyžádání si souhlasu tuto skutečnost soudu, který rozhodne.
Navrhovaná úprava, která opomíjí faktickou způsobilost nezletilých k udělování souhlasu se zdravotními službami je v rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která stanoví, že s narůstajícím věkem a stupněm vyspělosti nezletilého se zvyšuje závaznost jeho názoru. Z Úmluvy a rovněž z Vysvětlující zprávy k Úmluvě vyplývá, že sám nezletilý může dávat souhlas s navrhovanými zdravotními službami, zejména jedná-li se o nezletilého blízkého věku zletilosti a o zdravotní služby, které pravděpodobně podstatným způsobem negativně neovlivní jeho další zdravotní stav nebo kvalitu života. Návrh zákona rovněž odporuje Úmluvě o právech dítěte, podle které musí být názor nezletilého respektován v závislosti na jeho věku a vyspělosti.
Na tomto konceptu je postaven také občanský zákoník jak současný, tak nově připravovaný, podle kterého nezletilí nabývají způsobilosti k právním úkonům postupně s ohledem na svou rozumovou vyspělost a závažnost právního úkonu. Rozhodování nezletilých o zdravotní péči by mělo být založeno na stejných principech, které jsou běžné také v zahraničních právních úpravách.
Věty upravující možnost zákonných zástupců udělit tzv. generální souhlas pro poskytování zdravotních služeb registrujícím lékařem nezletilému, by měly být vypuštěny. Taková úprava jen administrativně zatíží lékaře, aniž by však měla nějaký smysl. Problémy zůstanou u neregistrujících lékařů jako např. kožní ambulance nebo alergologie, kde by rodiče prakticky měli nezletilé doprovázet až do jejich zletilosti. Není zřejmé, jak by měli postupovat lékaři, k nimž se dostaví nezletilý pacient fakticky schopný dát souhlas se zdravotní službou, ale bez lékaře. Měli by pacienta odmítnout ošetřit nebo porušit zákon tím, že nemají souhlas rodičů?
Naše pozměňovací návrhy vychází z toho, že na základě dosavadních zkušeností je vhodné zdravotnickým pracovníkům zjednodušit situaci tím, že by se u osoby starší 15 let předpokládala způsobilost udělit souhlas se zákrokem či zákrok odmítnout. Tento model vychází z osvědčených úprav v zahraničí. Rovněž český zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství obsahuje úpravu na tomto principu, když u nezletilých ve věku 16 nebo 17 let umožňuje rozhodnutí o provedení potratu i bez vědomí a souhlasu zákonných zástupců. Domníváme se, že by podobná úprava měla být převzata jako obecné pravidlo s tím rozdílem, že obecně bude akceptovatelnější hranice 15 let, vzhledem k tomu, že je v rámci právního řádu již zavedená. Zároveň pozměňovací návrh počítá s výjimkou v případě, kdy nezletilý nemá rozumovou a volní vyspělost posoudit význam a důsledky určité zdravotní služby. V takovém případě rozhoduje zákonný zástupce a názor nezletilého se zjistí a případně se k němu přihlédne.
V případě konfliktu názoru dvou rodičů, nebo rodiče a nezletilého, či opatrovníka a osoby zbavené způsobilosti by zákon neměl přenášet rozhodovací pravomoc na nově ustanoveného opatrovníka. Při úkonech, u kterých hrozí nebezpečí poškození zdraví, by měl rozhodovat soud, který situaci nezávisle a kvalifikovaně posoudí. To vychází ze zásady, že nestačí pouhý souhlas opatrovníka, aniž by se zkoumala faktická způsobilost porozumět zdravotní službě a souhlas udělit, jak ji formulovat Evropský soud pro lidská práva ve věci Shtukaturov proti Rusku. Taková úprava je rovněž v souladu s úpravou v návrhu nového občanského zákoníku o zásazích do tělesné či duševní integrity člověka. V občanském soudním řádu existuje úprava péče o nezletilé a schválení důležitých úkonů nezletilého, na základě které by soud mohl postupovat. V případě osob zbavených způsobilosti by zase soud měl zahájit řízení ve věci navrácení části způsobilosti, pokud zjistí, že pacient je schopen porozumět významu zdravotních služeb, nebo schválení úkonů opatrovníka.

V Úmluvě o právech dítěte se uvádí:
čl. 12 – “Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.“
čl. 3 – „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí…
čl. 14 – „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.“

K čl. 12 Úmluvy o právech dítěte se vyjádřil Výbor pro práva dítěte OSN tak, že neexistuje správná aplikace čl. 3 o nejlepším zájmu dítěte, pokud není současně respektován čl. 12 o právu dítěte svobodně vyjadřovat názory ve všech záležitostech, které se ho týkají. Výbor se též vyjádřil k významu práva svobodně vyjádřit své názory ke zdravotní péči a práva na to, aby tyto názory byly zohledněny v případě realizace práva pod čl. 24 této úmluvy u dospívajících.

(Committee on the Rights of the Child, General Comment No 12 The Right of the Child to be Heard (2009) UN Doc CRC/C/GC/12, para 74: „there can be no correct application of article 3 (the best interests standard) if the components of article 12 (the right to be heard) are not respected.“
Committee on the Rights of the Child, General Comment No 4 (2003) Adolescent health and development in the context of the Convention on the Rights of the Child, CRC/GC/2003/4, para 8.)

2) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zjistit názor nezletilého pacienta, který je s ohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se. V případě, že dítě nesouhlasí s poskytnutím služeb, musí být výkon odložen a tato skutečnost nahlášena soudu.

Platí to i v případě že je v ordinaci přítomen rodič nezletilého pacienta? I v tom případě je třeba výkon odložit a tuto skutečnost nahlásit soudu v případě že díte s poskytnutím služeb nesouhlasí?